Alias Grace je vymyšlený příběh, při jeho tvorbě ale Margaret Atwoodová vycházela ze skutečné události. 23. července 1843 došlo v Kanadě k dvojnásobné vraždě, která se na dlouhou dobu stala senzací. Zavražděn byl Thomas Kinnear a jeho hospodyně a milenka Nancy Montgomeryová, v době úmrtí těhotná. Z vraždy byli obviněni zaměstnanci pana Kinneara James McDermott a teprve šestnáctiletá Grace Marksová. Po činu společně uprchli do Spojených států, kde byli velmi rychle dopadeni. U sebe měli ukradené věci z domácnosti, Grace navíc šaty Nancy. Případ budil pozornost z mnoha důvodů. Utajený milenecký vztah Kinneara a Nancy, její těhotenství, chladnokrevná vražda, společný útěk Grace a McDermotta. Nejasností bylo spousta, dohadů a teorií ještě víc. Byli i Grace a McDermott milenci? Podílela se Grace na vraždě? Byla obětí únosu, donutil ji McDermott, aby s ním odešla? Bála se ho, a tak raději poslechla? Nebo byla zamilovaná do Kinneara a vraždy iniciovala? Věděla o McDermottově úmyslu a měla možnost ho zastavit?

Soudci i veřejnost měli o jasno o McDermottově vině. Byl odsouzen k smrti a následně také popraven. Stejný rozsudek si vyslechla i Grace, ale díky jejímu obhájci a skupině dalších mužů angažujících se v případu jí byl trest zmírněn na doživotí.

„Myslím na to všechno, co o mně napsali – že jsem nelidská zrůda, že jsem nevinnou obětí ničemy, donucená proti své vůli pod hrozbou smrti, že jsem byla příliš nezkušená, abych věděla, jak se zachovat, a že oběsit mě by byla justiční vražda, že mám ráda zvířata, že jsem velmi hezká a mám oslnivě krásnou pleť, že mám modré oči, že mám zelené oči, že mám kaštanové a taky hnědé vlasy, že jsem vysoká a slušně oblečená, že jsem kvůli tomu oloupila mrtvou, že jsem pracovitá a inteligentní, že mám mrzutou povahu se sklony k haštěřivosti, že působím jako člověk vyššího postavení, než jaké mu náleží, že jsem hodné děvče vstřícné nátury a nikdo o mně nemůže říct ni špatného, že jsem lstivá a prohnaná, že jsem mdlého rozumu a v podstatě slabomyslná. A říkám si, jak můžu být tohle všechno najednou?“

Po deseti letech od rozsudku přijíždí za Grace do vězení mladý psychiatr Simon Jordan. Grace mu líčí svůj život a zlomové okamžiky, které ji formovala. Pocházela z velmi nuzných poměrů, matka stále těhotná, despotický otec alkoholik. Rodina odešla za vidinou lepšího života z Irska, na lodi ale matka zemřela. Mladičká Grace se v Kanadě nejdříve starala o mladší sourozence, pak musela odejít pracovat, až se dostala do domácnosti pana Kinneara.

Atwoodová zpracovává velmi důležitá témata – život v chudé rodině, postavení žen v 19. století a jejich možnosti, nechtěná (nebo nevhodně načasovaná) těhotenství, přistěhovalectví, smrt blízké osoby, očekávání společnosti, předsudky a v neposlední řadě psychiatrická onemocnění a v té době velmi kontroverzní hypnózu. Píše o tom, kolik tváří můžeme mít, jak se vidíme sami, jak nás vidí ostatní, jak chceme, aby nás viděli.

Kniha založená na osobní výpovědi je naprosto ideální pro audio verzi. Většina textu patří Grace a Lucii Pernerové. Už jsem to psala, napíšu to znova, Pernetová je výborná. V určitých pasážích je naivní, bezelstná, drží mód ‚co jiného jsem mohla dělat‘. A krátce poté se mění, cítíte lehkou ironii, pobavení nad tím, jak jí okolí na všechno skočilo. Už jen text sám o sobě představuje výzvu. Atwoodová píše o detailech, používá velmi dlouhá souvětí (mrkněte výše do ukázky, zkuste to nahlas přečíst a dýchat 🙂 ). Projevem a intonací může velmi jednoduše ovlivnit posluchačovo vnímání Grace. Stejnou větu lze přečíst jako naivka i jako vypočítavá mrcha. Aniž by změnila slovo, může velmi jednoduše měnit děj. Lucie Pernetová to v režii Jitky Škápíkové zvládla naprosto s přehledem. Historicky danou nejednoznačnost udržela a nechává na posluchači, aby si udělal vlastní názor. Je Grace vinna? Nebo je oběť?

Pernerovou doplňuje Pavel Batěk coby psychiatr Simon Jordan, největší looser knihy. Zpočátku působí rozhodně, chce odhalit nejasné okolnosti vraždy, vysvětlit ztrátu paměti Grace. Postupně ho sebevědomí i odhodlání opouští. Nevyhne se komplikacím a volí řešení nejlepší pouze pro něj.

Texty z dobového tisku a literatury čtou Martin Zahálka a Lucie Juřičková. Text doprovází originální hudba vycházející z irských lidových písní.

Velmi působivý celek.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Margaret Atwoodová

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Režie: Jitka Škápíková

Interpreti: Lucie Pernetová, Pavel Batěk, Martin Zahálka, Lucie Juřičková

Délka: 17 hodin 44 minut – asi moje zatím nejdelší audiokniha

 

Za poskytnutí díky OneHotBook a Audiolibrixu, kde si můžete poslechnout i ukázku.

 

Kam dál:

Pokud máte rádi hlas Lucie Pernetové, zkuste i další audioknihy, na kterých se podílela: Sběratel, Dívka ve vlaku, S elegancí ježka, Dívka, která spadla z nebe, Provazochodkyně, Marie a Magdalény nebo Do vody.

S Dívkou, která spadla z nebe a Provazochodkyní se můžete naladit na Pražské jaro, novinku Simona Mawera, která v češtině vychází v listopadu.

Fandové Margaret Atwoodové asi ví, že její Příběh služebnice byl vydán také jako audiokniha. Tu namluvili Zuzana Kajnarová a Martin Myšička.

 

Co budu poslouchat:

K výročí vzniku Československa vyšla audiokniha Velcí Češi 1918 Josefa Landergotta. Jdu do ní 🙂

 

Co budu číst:

Začala jsem Za oponou války Jakuba Szántó. První dojem moc dobrý.