Skoro po roce a půl jsem se vrátila k Mariím a Magdalénám Lenky Horňákové-Civade. V prvním kole jsem je četla, ve druhém poslouchala. Kniha mě moc nezaujala, audiokniha ale dojem napravila, procenta půjdou strmě nahoru.

Marie i Magdaléna, ženy jedné rodiny, matka a dcera, přestavují prototyp mnohých žen s podobným osudem. Nešťastně/nevhodně se zamilovaly, otěhotněly a vychovávaly dceru bez otce, tedy alespoň toho biologického. Ačkoli dcera viděla, jak těžké to je, jak se na ně dívá okolí a jak musí s sebou to stigma nést, vše se opakovalo. Další nemanželský potomek, později silná žena s vlastním názorem, toužící po lásce, ale s nohama pevně na zemi navzdory všemu, byla na světě.

Marie, matka rodu, otce Magdalény milovala. Jenže nebyla jeho jedinou ženou. Vídeň a roli asistentky lékaře musela vyměnit za malou vesnici, roli hospodské a příležitostné porodní báby. Muž jejího života, lékař, u kterého byla zaměstnaná, byl ženatý s jinou ženou, o jejíž existenci neměla Marie tušení. Byl Žid a na prahu druhé světové války bez varování uprchl. Bez Marie, bez Magdalény, zato se svou manželkou. Po válce přišla doba kolektivizace, další neplánované těhotenství a narození Libuše, dcery Magdalény. Srpen 1968 byl zlomový nejen pro Čechy, ale i pro Libuši, která otěhotněla za nejvíce dramatických okolností.

V knize je toho spousta, co jsem během čtení plně nedocenila. Tlak na ženy s nemanželským dítětem (v jakékoli době), opovržení okolí, touha po lásce a svobodě, vzdor i naděje. Horňáková-Civade píše o malosti okolí, předsudcích, kterým všechny ženy čelily. Nešťastná láska jim zkomplikovala další život. Musely rezignovat na hodně věcí a vzít za vděk i tím nejhorším. Nezlomilo je to, dokázaly se přizpůsobit. Nic jiného jim ostatně nezbylo, byly matkami a pro své dítě by obětovaly cokoli.

Trojice interpretek je trefa přesně do černého. Valérie Zawadská čte o začátcích Marie a Magdalény. Ztělesňuje rozvahu, nadhled, drží své ženy nad vodou. Zralý charismatický hlas Zawadské se k tomu všemu dokonale hodí. Pokračuje Tereza Bebarová. Ona byla důvod, proč jsem po Mariích a Magdalénách sáhla. Její Žítkovské bohyně byly výborné, další audiokniha s Bebarovou tak byla nutnost. Nezklamala. Provází životem Libuše, ženy, která je zároveň dcera i matka. Marii obdivuje, volba Magdalény se jí příčí, utíká od ní a zároveň se k ní snaží najít cestu. Nejmenší prostor dostala neméně výborná Lucie Pernetová. Začíná zápisem do školy šestileté Evy, dcery Libuše. Eva je chytrá hlavička, ví toho spoustu a neztratí se. Mluví rychle a ještě rychleji, Pernetová se během té palby nadechla asi jen jednou nebo dvakrát. Dětské nadšení i nemilosrdnou logiku trefila naprosto dokonale. Později už mluví jako studentka Eva, uvěřitelná je úplně stejně.

Text opět velmi vhodně dokresluje hudba, která plně koresponduje s dějem. Úplně v úvodu, ještě před nástupem Zawadské, je veselá, ale postupně se mění ve smutnou a táhlou. Když audioknihu doposloucháte, nezapomeňte ani na tečku hudební. Přesně ve vás umocní pocit, jenž text zanechal.

Výborné, skvělé. Jak to tak vypadá, některým knihám je dobré dát druhou šanci.

 

Za poskytnutí audioknihy díky OneHotBook a Audiolibrix, kde si můžete poslechnout i ukázku.

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Lenka Horňáková-Civade

Vydavatel: OneHotBook (2017)

Režie: Michal Bureš

Interpretky: Valérie Zawadská, Tereza Bebarová, Lucie Pernerová

Délka: 6 hodin 27 minut

 

 

Kam dál:

Poslechněte si mnou už několikrát doporučované Žítkovské bohyně. Já si zase poslechnu třeba Rybí krev Jiřího Hájíčka.

A aby to nebyli jen čeští autoři, teď poslouchám Na západní frontě klid. Erich Maria Remarque a Jaroslav Plesl jsou dobrý lákadlem. V záloze mám ještě Bohy Gothamu (Lindsay Faye a Martin Písařík).

 

Co budu číst:

Dočetla jsem Smečku Kataríny Holetzové, rozečetla Pršeli ptáci Jocelyne Saucierové.