Velmi milé překvapení, ideální kniha (nejen) na léto a na dobu předvánoční. Ocení ji ti, kterým se líbí  film Láska nebeská nebo povídky Moniky Petrové (Hafni! a jiné povídky, Mrkev pro vězně, Nelidské zdroje), Profesionálka a jiné povídky Vladimíra Pohoreckého nebo Hod mrtvou labutí Ondřeje Hübla, tu mi kniha připomínala asi nejvíce. Hübl se občas pohybuje až na hranici karikatury, postavy zahání do extrému/vyhrocených situacích, Jareš zůstává více při zemi, jeho postavy jsou civilní, může to být kdykoli.

Petr má čerstvě těhotnou přítelkyni, bohatého otce a touhu stát se muzikantem. Manžel Ály tráví většinu času na půdě se zvětralým červeným vínem a herní konzolí. Utíká před rodinou, sebou i realitou, jíž až do určitého okamžiku nedokáže čelit. Jeho dcera Filipa kreslí, ale deptají ji spolužačky a její tlustá lýtka, která se snaží skrýt za každou cenu. Pan Toporný svůj život úplně nezvládl a skončil na ulici. Když přespává na lodi pro bezdomovce, dívá se na luxusní lodní hotel  na druhém břehu – a jde o druhý břeh reálný i obrazně řečený. Lidé na lodi jeho a té druhé jsou od sebe jen pár metrů, ale zároveň na míle daleko. Kamarádky Kamila, Irena a Markéta založily klub Sněhurek, tj. žen čekajících na polibek od toho pravého. Seznámit se s ním je ale docela problém.

Asi… asi když není přesně podle kritérií, vycouváme z toho. Vždyť je tolik možností se seznámit. S někým lepším. Úspěšnějším. Vhodnějším. Bohatším. Nějak není doba na kompromisy. Ale jak je to ošidné. Schází nám vůle na něčem pracovat. Teď myslím vztah. Jako bychom si ho chtěli koupit zabalený do celofánu. S mašlí barvy, která se nám líbí. A když má jinou barvu, pryč s tím.“

Když Hašan dostane výpověď z práce, založí Zavěšenou pizzu. Můžete si u něj objednat pizzu nejen pro sebe, ale také ji anonymně někomu darovat. Podnik se chytne, možná je v lidech víc, než se na první pohled zdá. Vždyť proč neudělat druhému radost a potěšit ho bez potřeby projevů díků.  

Ze začátku myslíte, že čtete povídky, ale příběhy jednotlivých postav se prolínají i samy pokračují. Jareš nezapře, že mj. pracuje jako scénárista. Během čtení máte pocit, jako by se před vámi odvíjely jednotlivé filmové scény. Na něco takového bych se třeba před Vánoci moc ráda podívala, proto na začátku ta asociace s Láskou nebeskou, kniha i film mají stejný koncept. Zavěšená pizza je o mezilidských vztazích, o lásce (její potřebě, resp. touze po ní), o zradě, nevěře, nedůvěře, osamělosti, izolaci dobrovolně zvolené i té vynucené, tajemstvích, která dříve nebo později vyplují na povrch, o přátelství a hlavně o druhých začátcích a nových šancích.

‘Nedělejte to, paní,“ řekl tiše muž s plnovousem.

Nejistě se zasmála. ‚Co jako?‘ zeptala se nervózně.

‚Vy… vy to moc dobře víte. Už jsem vás tu viděl s klukama.‘

‚A co má bejt?‘ zeptala se a pročísla si prsty vlasy.

‚Podívejte… normálně bych vás měl nechat to vzít…. A potom vás chytit. Měl bych plusové body, to víte, nová práce… ale… nedělejte to. Já taky dostal druhou šanci…‘

Sklopila zrak a přikývla. ‚Promiňte, jsem prostě zoufalá. Vánoce, vyhazov, děti a dárky… chápete. Nikdy předtím… vážně nikdy.‘

… ‚To znám moc dobře… taky mě osud zahnal do stydlivé zóny…‘“

Milé čtení, s trochou ironie a spoustou romantiky, příjemná oddychovka o lidech, kteří nejsou šťastní, spokojení, chtěli by žít jinak, ale nějak se nedaří. Ale pak se stane nějaká drobnost, zdánlivě nevýznamná věc, která vyvolá efekt motýlích křídel.

 

Moje hodnocení: 82 %

 

Bibliografické údaje:

Autor:  Vítězslav Jareš

Nakladatel: Moba (2019)

Počet stran: 320

 

Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.

 

Kam dál:

Výše uvedebé povídkové sbírky Moniky Petrlové, Ondřeje Hübla nebo Vladimíra Pohoreckého.

Nebo předchozí knihy Vítězslava Jareše, já si přečtu Zloděje času 12.12.

 

Co budu číst:

Začínám Clayův most Markuse Zusaka.