Hod mrtvou labutí jsem poslouchala ve stejné době, kdy Česká televize vysílala seriál Zkáza Dejvického divadla. Společné mají mnohé – autorem (předlohy) je Ondřej Hübl, v seriálu hrají/audioknihu namluvili právě herci Dejvického divadla. Oproti knize chybí v audioverzi povídka Divotvorné hrnce, předloha seriálu, některé prvky/momenty jsou ale i v povídkách jiných.

Za mě výborné. Nebudu samozřejmě tvrdit, že všechny povídky byly na stejné úrovni. Průmysl 4.0 lepší průměr, povedenější Heslo – body navíc získalo za pointou, která mi vyrazila dech. Krátká povídka, ve sbírce první, namlsá k dalšímu čtení/poslechu. Podobně bych hodnotila Hlas barvy lesního jedu, nejlepší byly Hod mrtvou labutí a Špacírflinta.

Styl Hüblova humoru je mi velmi blízký. Místy velmi nekorektní, pojmenovává konkrétní věci a dělá si z nich legraci. Nebo jinak,  legraci si ani dělat nemusí, ony jsou  směšné samy o sobě. Sarkasmem a ironií nešetří. V dnešní hyperkorektní době dotahujeme chování do krajnosti, která je za hranicí zdravého selského rozumu. Žijeme skutečné životy s radostmi a starostmi. Vedle toho sdílíme vybrané momenty (se správnými filtry) na sítích. Virtuální realita je tak ve velkém procentu naprosto jiná – růžová, zalitá sluncem. „Takové jsou sdílené životy, prázdné samy o sobě, ale plné emotikonů.“ Nosnými tématy jdoucími napříč povídkami jsou přetvářka, prospěchářství, egoismus, snaha jít s davem a ztratit sama sebe, rezignace na osobní hodnoty, resp. jejích naprostá absence.

V povídkách si své najde široké spektrum čtenářů/posluchačů, Hübl se trefuje do různých skupin, resp. o různých skupinách píše. Některé postavy představují jen prototypy, jiné mají reálné předlohy. Jarmilka v letech večer uvažuje o tom, jak moc se jí vymyl přeliv, zatímco její manžel Jaroušek touží po slávě/pozornosti, skutečné i virtuální.  Té se mu dostane, i když úplně jinak, než by bylo žádoucí (a normální). Nicol každé ráno zkontroluje počet liků na sítích, podívá se do aplikace, která vyhodnotila, jak efektivně spala. Její manžel Peter, syn bohatého otce, se snaží prorazit, a vymezit se tak otci. Nebudeme řešit, že všechny jeho aktivity (předem odsouzené k nezdaru) otec financuje. „Pokud umíte hovno, rozjedete tak akorát výrobu toaletního papíru.“ Dokonalí pozéři, já se bavila. Jejich sociální bublina jim velmi zdatně sekundovala. „Výběrová káva byla kyselá, v normální kavárně by si objednala mléko a cukr, ale to tady nešlo, jako znalkyně kávy by se znemožnila …  Měla chuť na párek, ale dala si salát a sdílela s melancholickým filtrem.“

Nicol a Peterovi v Hodu mrtvou labutí u mě konkurují postavy ze Špacírflinty. Prospěchářský starosta s povolnou sekretářkou, který se ničeho neštítí. Dědic s krásnou a nespokojenou manželkou, jenž (nejen) díky starostovi dědit nemůže, a tak to vyřeší po svém. Povídku by mohli ocenit čtenáři Petra Stančíka. Špacírflinta se od ostatních Hüblových povídek liší. Hod mrtvou labutí se mi líbil zejména pro naprosto trefně popsané situace. Postavy ale zůstávaly spíše ploché, šlo hlavně o posty, prezentaci a status. Špacírflinta jde do hloubky, povídková třešnička. Satira zůstává, přibyla melancholická atmosféra a větší vykreslení postav. Ostatní Hübl semlel, fungovaly jako jakési figurky, ve Špacírflintě nabízí o něco víc.  

Moje hodnocení: 90 %

Samotný text bych hodnotila 80 %, Dejvické divadlo i hudební předěly jsou trefa přesně do černého. Ivan Trojan v Hodu čte Nicoliny a Peterovy excesy s naprostou samozřejmostí, Miroslav Krobot dává neuznávanému důchodci vše potřebné a pro Davida Novotného mám slabost od série se Škytákem.

Mrkněte na trailer. Jen namátkou: „Takovou sračku číst nebudu … no hnus … to si děláte prdel … to nejde, tohle…  to se nedá číst.“ Ke Krobotovu „Seru na to!“ není potřeba dodávat nic. Nebo snad jen – když se to podle nich číst nedá, poslouchat se to musí 🙂

Bibliografické údaje:

Autor: Ondřej Hübl

Interpreti: David Novotný, Václav Neužil, Ivan Trojan, Martin Myšička, Miroslav Krobot, Martha Issová

Vydavatel: AudioBerg (2018)

Délka: 6 hodin 59 minut

Za poskytnutí díky Audioteka.com/cz.

Kam dál:

Zůstaneme u Dejvického divadla, zkuste Pejska a kočičku, Na západní frontě klid, Sběratele, Emila Běžce, Bertíka s čmuchadlo, Kosmonauta z Čech (odkaz na knihu),  nebo výše zmíněnou sérii se Škytákem. Žánrově pestré, záleží jen na vás, čemu/komu dáte přednost.

Co budu poslouchat:

DNA Yrsy Sigurdardóttir.