Ahoj, jmenuji se Anton. Je mi pětačtyřicet let a jinotvor mě označil znamením smrti.

Byla to malá holka, poprosila mě, abych jí pomohl nasbírat sedmero květin, chtěla si je dát pod polštář, já odmítl. I třeba tak by mohl začít Kouzelníkův únik z reality.

Kniha je o sebestředném kouzelníkovi, kterému se nedaří ani v profesním, ani v osobním životě. Aby se uživil, musí se svými výstupy jezdit do domovech důchodců, kde staříky nutí zazpívat mu k narozeninám. Ke všemu má připomínky, nic mu není dost dobré. Vysnil si způsob života, ale musí neustále slevovat. Nemá přítelkyni, žije sám, žárlí na úspěch ostatních (některých zejména). Po jednom nevydařeném vystoupení a trochu nedobrovolném pobytu v hotelu nesplňujícím jeho základní požadavky (špatné oříšky i pití v minibaru) odjíždí v noci domů a uprostřed pustiny narazí do červené pohovky Chesterfield stojící na silnici. Jde hledat pomoc a zabloudí v tivedenském lese. Nedá na varování psaná na cedulích a vydá se mimo turistické cesty. Potká jinotvorku, však víte, tu malou holku. V Tivedenu žije i spousta jiných jinotvorů, třeba noční klepáč, klubčuníci, masodloub, řvoun jakopominutej, kůželín nebo šílpištil. Kromě nich jsou také pratvoři. Těch je ve Švédsku sedm  až deset a existují, kam až paměť sahá, byli tu vždycky. Jsou to králové, královny, ochránci zvířat a přírody, jinotvorů a věřících lidí. Jen Uplakánek neochraňuje nic, je to sobecký šmejd vykázaný z mnoha míst. V tivedenském lese žijí i lidé, potomci čarodějnic, které se před staletími odešly do lesa schovat. Žijí podle starých tradic, i když v poněkud okleštěné verzi, drží jinotvory, aby se nedostali z lesa ven a neškodili silničářům (tj. lidem žijícím ve městech). Společně slaví slunovrat, valí se ve Frejině vlhkosti, čarodějnice hrají scrabble nebo pomáhají mravencům stavět mraveniště. Jeden pár starších obyvatelů lesa, Gunnar a Greta, vysvětlí Antonovi, že musí absolvovat tři zkoušky. Když je zvládne, Hnojana (tivedenský pratvor) se za něj přimluví u jinotvorky, aby ho zbavila znamení smrti. Pokud se mu to nepodaří, budou se mu dít samé negativní věci, nehody, úrazy, neštěstí, až ho postupně donutí k sebevraždě.

Tak co, nalákala jsem vás? Pro příznivce staré dobré severské klasiky je to snad reklama dostatečná (i když většina z nich už knihu četla :o)). Ostatní asi nevěřícně kroutí hlavou nebo recenzi ani nedočetli. Před lety bych také kroutila, dnes už ne, teď jsem se na knížku těšila jako malá holka.

Kouzelníkův únik z reality je označován jako feel good román. Ano i ne. Ano, určitě feel good v něm bezesporu je, hlavně na začátku. Během čtení jsem si připadala, jako bych byla zalezlá v teple pod peřinou, měla okolo sebe vše, co potřebuji, cítila se fajn, prostě feel good se vším všudy :o). Když ale Anton procházel Naslouchajícím a Klevetícím lesem a docházelo mu vše, co během let ignoroval, když se jsem dozvěděla více věcí o Jormovi, klukovi, který hledal magické kameny pro svoji přítelkyni, feel good se střídalo s feel sad. Kouzelníkův únik tak trochu spadá do stejné kategorie jako Vegetariánka, Naivní. Super. nebo Doppler, i když v magickém pojetí. Také Antona ubíjí jeho dosavadní život. Ani ho nenapadlo, že by se mohl/měl posunout dál, žije starými křivdami a současným nezdarem. Těžko říct, jak by dopadl, kdyby nenarazil do pohovky Chesterfield. A jak dopadne, když do ní narazí?

Moje hodnocení: 86 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Lars Vasa Johansson

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 384

 

Kam dál:

Pokud chcete feel good román, který je navíc o knihomolech, přečtěte si jednoznačně Čtenáři z Broken Wheel doporučují (Katarina Bivaldová). Zůstáváme tak navíc stále ve Švédsku :o).

 

Co budu číst dál:

V plánu mám samozřejmě Magického průvodce městem pod pahorkem, také komiks Fotograf (Guibert Lefévre). Aktuálně jsem začala číst Fakturu (Jonas Karlsson). Asi budu pak nutně potřebovat nějakou béčkovou romantiku, abych vyvážila všechny ty existenciální krize…