S Ostny a oprátkami se u mě Jiří Padevět trefil přímo do černého. Zároveň ale musím připustit, že čtení to nemusí být pro každého. U některých příběhů jsem tápala a musela jsem si dohledávat, co přesně měl Padevět na mysli. Nicméně vůbec mi to nevadilo a od čtení neodrazovalo. Každá takto získaná informace mi vyrazila dech. Poslední věta v příbězích často představovala nenápadnou třešničku na dortu a dokonalou pointu. To, co jsem načetla, už nezapomenu. Ostny a oprátky jsou taková kniha/učení hrou 🙂

O co v knize jde? Jak píše Padevět hned v úvodu „většina příběhů v této knize se odehrává nebo alespoň končí ve dvacátém století. Ve století, které lámalo charaktery, rodiny i kosti. Většina z nich má reálný základ nebo alespoň pravděpodobné kulisy. Podobných příběhů se odehrály tisíce…“

Je to úchvatné čtení, čtete třeba:

  • o chlapci, který si v roce 1938 ve vlaku cestou do Karlových Varů málem zapomněl obušek. „Bez něj by sice mohl komunisty, socialisty a Židy taky mlátit, ale takhle to bude ještě lepší. Karlsbad se musí vyčistit od nepřátel Říše.“ A pak mu došlo, kdo všechno ve Varech bydlí.
  • o vlaku s dětmi, který měl 1. 9. 1939 vyjet z Prahy
  • o svatební hostině se spoustou jídla. Všichni byli spokojení, užívali si krásný den … v Ležácích začátkem léta 1940
  • o tom, jak Alois Eliáš kupoval 17. 9. 1941 chlebíčky
  • o chlapečkovi žijícím v Maiselově ulici v Praze. V září 1941 přemýšlel o tom, jak se má teď fajn. Tatínek už nemusí tolik pracovat. Když byl advokát, neměl na něj čas. Teď chodí domů brzy, sice špinavý od mouru a s bolavými zády, ale můžou si spolu hrát. I maminka je doma. Právě sedí za stolem a přišívá na jeho kabátek žlutou hvězdičku.
  • o chlapci/mladém muži vzpomínajícím na to, jak se před lety popral a svému sokovi vyrazil dva zuby. „Za měsíc měl dva úplně nové, zlaté zuby, na které výrazně přispěl Adamův otec. Teď mu je Adam bude muset vytrhnout …“ v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau
  • o tom, jak Anne budilo v srpnu 1944 v Amsterdamu otcovo chrápání
  • o muži, jenž celý den pracoval s lopatou a krumpáčem. Večer popíjel lipový čaj, plánoval, že druhý den zasází česnek a cibuli. Jenže pocházel z obce kousek od Přerova a tu noc (18. 6. 1945) se musel připojit k průvodu kopáčů jdoucích směrem ke Švédským šancím.
  • o synovi a otci, kteří se v únoru 1949 setkali v Jáchymově. Oba ale naprosto v odlišných pozicích.
  • o tříletém Janovi, jehož tatík v létě 1951 naposledy zamkl původně svoji cukrárnu ve Všetatech
  • nebo o lékařce vypisující 13.3. 1977 v nemocnici na Strahově úmrtí list.

Kniha nevelká formátem, zato obrovská dosahem. Nečtěte ji na jeden zátah. Pokud budete potřebovat, dohledejte si informace, zdrží vás to jen chvilku, ale knihu to pozvedne o několik řádů nahoru. Mnohé faktické knihy jsou nezáživné, sice nacpané informacemi, ale jejich zpracování může velmi jednoduše odradit. Padevětem zvolená forma vybízí (tedy alespoň mě) k dalšímu čtení. Jeho záběr a znalosti jsou neskutečné. Ukazuje, jak velké dějiny ničí ty naše malé, soukromé a zároveň, jak naše malé životy pro okolní svět někdy/často banální jsou pro nás tím největším a nejdůležitějším.

Své si v knize najdou fandové beletrie i non fiction. Protože je ale jeho kniha na pomezí, může obě skupiny zároveň odrazovat. Nenechte se, běžte do ní.

Moje hodnocení: 95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jiří Padevět

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 136

 

Kam dál:

Jsem ostuda, ale Ostny a oprátky byla moje první Padevětova kniha. Přečtu si i ty předešlé, např. Průvodce protektorátní Prahou, Krvavé léto 1945 nebo Anthropoid.

Jak dějiny ovlivňují životy, zpracovala ve svých knihách např. také Petra Frýdlová (Ženská vydrží víc než člověk, Ženám patří půlka nebe, Ženy mezi dvěma světy, Ženy v bílém a Ženy odjinud). Jakému pohlaví se knihy věnují, asi není těžké uhodnout J.

Logicky musím také doporučit 1913, Berlín 1936 nebo 1947. Poslední uvedená je absyntovka, tím jsem se dostala na půdu čisté non fiction. V češtině už vyšla kniha osmá, záleží jen na vás, co si vyberete. Chybu rozhodně neuděláte.

Přečtete si také Tyranii Timothyho Snydera a Opuštěnou společnost Erika Taberyho.

 

Co budu číst dál:

Jestli čtete můj blog pravidelně, tak vězte, dočetla jsem Dvě sestry! Zase budu chválit, výborná kniha, Åsne Seirstad prostě umí.

Abych neutíkala do úplně jiných vod, na přečtení doma čeká třeba Johana trojice českých autorek a Bandiho Žaloba. Nebo také Kde kvete tráva Han Kang, autorky Vegetariánky.