NEJEN JÁ

Shelly Kingová:
Okamžik všeho
Katarina Bivaldová:
Čtenáři z Broken Wheel doporučují
Charlie Lovett:
Dobrodružství milovníka knih
První dojmy
Pasi Ilmari Jääskeläinen:
Literární spolek Laury Sněžné
Robin Sloan:
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Markus Zusak:
Zlodějka knih
Morris Gleitzman:
Kdysi
Nina George:
Levandulový pokoj

Flouk a Líla. Dobrodružství z mrakodrapu

Flouk a Líla je pěkná moderní edukativní pohádka. Musím se přiznat, že u dcery (4 a ¾ roku) jsem lehce přestřelila, pro ni ještě není. Rozečetla jsem ji, ale ona dala přednost princeznám. To je ostatně plně v souladu s doporučením nakladatelství, cílovou skupinu by měly představovat děti 6+. Za mě ideálně ještě ty, které mají rády [...]

Tři bratři

Dneska recenze a třeba i tip na dárek. Jestli jste to ještě nezaznamenali, budou Vánoce :-) K (nejen) Vánocům patří pohádky. I když už jsem velká holka, těším se na ně každý rok, komu vadí vidět je 10x nebo 20x. Představovat Tři bratry otce a syna Svěrákových je asi úplně zbytečné. Jsou to bratři, jejichž [...]

Co se skrývá v našem těle?

Knihu lze shrnout jedinou holou větou: Host válí. Že válí na poli knih pro dospělé, jsem roky zvyklá, ale teď je to i jedna dětská pecka vedle druhé. Zdaleka to již není jen Tappi, uvažte jen několik knížek v poslední době: Obejmi mě, prosím, Rok v lese, Kdo zabil Snížka?, Pod zemí, pod vodu a teď Co [...]

Kdo zabil Snížka?

To, že knihy Petry Soukupové jsou výborné, není žádné tajemství. Na svém kontě má čtyři pro dospělé a jednu pro děti, jednu lepší než druhou. Teď přichází s neotřelým nápadem propojit literaturu pro děti a dospělé. Její nová kniha Kdo zabil Snížka? je sice detektivka primárně určená pro děti (doporučený věk 9+), na své si [...]

Rok v lese

Mějte se mnou trpělivost, je tu další recenze dětské knihy. Tentokrát jde o Rok v lese, knížky podle mě logicky navazující na Obejmi mě, prosím. Spojuje je Emilia Dziubaková, ilustrátorka Obejmi mě, prosím a autorka Roku v lese. Musím říct, že i kniha bez textu má něco do sebe a strávit jde u ní hodně času. Dcera [...]

Obejmi mě, prosím

Obejmi mě, prosím je koncentrovaná roztomilost v knižní podobě, kde vymazleným ilustracím sekunduje milý a nevtíravý text (a opačně).  Když jsem jí listovala před samotným čtením, bylo to jedno velké jé, jú a dívej. Ilustrace jsou krásné, všechna zvířátka v lese roztomilá, přímo vybízející k objetí. A to jé se nevytratilo, ani když jsem začala číst. Slunce si [...]

Neobyčejná dobrodružství deseti ponožek (čtyř pravých a šesti levých)

Jak to vypadá, pohádky mají nové hrdiny. Zapomeňte na princezny, prince, zvířata všeho druhu, čaroděje, vodníky i čerty. Je doba ponožek! Lehký náznak dala Astrid Lindgrenová a její Pipi Dlouhá punčocha. Ponožky (resp. punčochy) tam sice vstoupily na scénu, ale jen jako doplněk Pipi. Důležitější roli už dostaly v Harry Potterovi. Bez Harryho ponožky by chudák [...]

Prababiččina pohovka

Kdo jste už někdy zavítal na můj blog, víte, že mám slabost pro Švédsko a švédská literatura mi rozhodně není cizí. Boom kolem vražd na severu je určitě oprávněný, vraždí se tam všemi způsoby, ale do povědomí se nyní dostávají i tematicky jiné knížky, což moc oceňuji. Jednu z takových představuje Prababiččina pohovka Anny Bengtsson. [...]

Jinotaje opic

Dnešní recenze bude tak trochu z jiného soudku. Přečetla jsem a rozluštila Jinotaje opic Petra Nikla. Přírodní motivy se v jeho tvorbě nevyskytují poprvé. Litografie Naturaléza připomínají herbáře, s živočichy si pohrál již ve své prvotině Žlutí lvi nebo také v Jělěňovitých a Lingvistických pohádkách, v Jinotajích přišly na řadu opice. Přiznám se, že o spoustě opic jsem neměla ani [...]

Kdysi

Ani nevím, proč si takové knížky vybírám, když je mi z nich špatně. Recenzi knížky jsem začala psát na s. 31, kdy jsem ji musela na chvíli odložit. A v průběhu čtení to nebylo zdaleka naposledy. Kdysi není jednou knížkou o druhé světové válce pohledem židovského dítěte (nebo s dítětem jako hlavním hrdinou), kterou jsem [...]

Load More Posts
„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich