Mám slabost pro severské knihy, a to napříč žánry. Thrillery, non fiction i knihy dětské. Etapu těch dětských odstartovala výborná sci-fi série Kepler 62 a díky ní se nabalily další. Za Keplerem 62 stojí autorská dvojice Timo Parvela a Bjørn Sortland, ilustroval Pasi Pitkänen. Timo Parvela napsal i sérii o Elle, v češtině už vyšly dvě knížky (Ella ve škole a Ella a kamarádi). A Pasi Pitkänen ilustroval Strašidelnou chůvu, kruh se tak uzavírá :). Jeho styl je nezaměnitelný, ať posílá postavy do vesmíru nebo do lesa nakrmit bubáka.

Strašidelná chůva je taková hezká pohádková variace finského podivna, jde o první díl dvojdílné série pojící v sobě Roalda Dahla a Astrid Lindgrenovou. Maminka tří dětí – Hilly, Kaapa a Maikki Hellemaaových  –  vyhrála dvoutýdenní pobyt v Laponsku. Když cenu přijala, aniž tušila, přihlásila rodinu do tajného projektu. Protože se otec dětí, kterému kvůli jeho stálé nepřítomnosti děti říkají Neviditelný hlas, nestihl vrátit ze služební cesty, o děti se má postarat poloviční člověk (lidově bubák) se specializací péče o děti a domácnost.

Rodina dostala s bubákem i jeho charakteristiku:

„Povaha: Nenásilná, má rád televizi, líbí se mu v lidském obydlí.

Další upozornění: Nemá vlastní jméno, říká se mu ‚bubák na hlídání‘ nebo jenom ‚bubák‘. Potravu si obstarává sám. Pozor! Nikdy nenechává děti doma samotné.

Znalost finského jazyka: Špatná. Trochu rozumí, ale nemluví. Pravděpodobně se to nezlepší. Pozor! Neznalost nemá vliv na jeho pracovní schopnosti.

Ubytování: V předsíni ve skříni (skříň se musí okamžitě vyklidit).“

Bubák v pojetí Pasiho Pitkänena nemá chybu, je to veliké chlupaté cosi zahalené do oblaku prachu. Od začátku působí trochu ztraceně, což je s ohledem na další text pochopitelné. Strašidelná chůva je o běžné rodině, jejíž rutinu naruší pochybný experiment. Bubáci jsou hodní, nekonfliktní tvorové, jejichž přirozené prostředí představuje les. Snaha přesadit je do lidských obydlí je předem odsouzena k nezdaru. Ale proč to nezkusit, v knize tak nechybí tradiční severský prvek společenské kritiky.

Vedle knihy vyšla i audiokniha, kterou načetla Bára Štěpánová. Každému dítěti vdechla vlastní identitu – Maikki je nejmenší, nejvíce dětská, mluví se županem, ale rozlouskne překvapivě hodně věcí. Kaapo je chytrolín, bubáci ho fascinují, chce být další badatelem, jenž odhalí jejich podstatu. A Hilla je taková ta správná starší sestra, někdy lehce zpruzelá, ale kdo v jedenácti letech není :).

Dojem tajemna vystavěný v textu velmi dobře dokreslují hudební předěly.

 

Moje hodnocení: 85 %

Hodnocení dcery: Je dobrá. Mám bubáka ráda, i když smrdí jako shnilé brambory.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Tuutikki Tolonen

Ilustrace: Pasi Pitkänen

Nakladatel: Portál (2018)

Počet stran: 288

Na ukázku se můžete podívat tady.

 

Interpret audioknihy: Bára Štěpánová

Vydvatel: Audiotéka, Portál (2018)

Délka: 7 hodin 11 minut

 

Ukázku si můžete poslechnout tady.

 

Kam dál:

Ella a její kamarádi Tima Parvely. A myslím, že Kepler 62 jsem už někdy doporučovala :). Zkuste také Zmáťu a Záhadu Ninky Reittu.

 

Co budu číst:

Dočetla jsem Pošťákovu snoubenku Denise Thériaulta. Teď bych to viděla na Hodinky od Ašera Zuzany Dostálové.