Pohodlně se usaďte, čeká vás moje první multimediální recenze :o). Číst Čekání na Bojanglese nebo jen číst o něm nejde bez stejnojmenné písně Niny Simone. Ta provází celou knihu, její poslech proto představuje naprostou nutnost, na přečtení knihy skvěle navnadí. Taky tedy, Bojangles ZDE, klikněte, začněte poslouchat a čtěte dál.

Je výborná, co myslíte? Ještě si odběhněte udělat ke čtení drink a bude to naprosto dokonalé.

Georges jednoho dne potkal ženu. Stačil jediný koktejl, jediný tanec a on se do té bláznivé andělské ženské zbláznil, byl připraven sdílet veškeré její úlety. Říkal jí mnoha jmény, byla pro něj Constance, Colette, Georgette, Marguerita, Renée, Henrietta, Hortense, Eugénie nebo Louise, každé jméno jí vydrželo jen několik málo dní. Jména nebyla podstatná, ona představovala jeho životní lásku, později matku jejich syna, ženu, které podřídil vše, pro kterou žil. Byla ale i Donem Quijotem v sukni a na vysokých podpatcích, stále proháněla jeden větrný mlýn za druhým, na realitě nezáleželo. Jejich život byl do určité doby jeden velký večírek, tančili, popíjeli, zvali přátele, byli neodolatelní, hlavně ona. Byla svá, výstřední, bláznivá, nejdříve trochu, spíše nenápadně, později to již přehlédnout nešlo. I když by moc chtěli, dál tančit již nešlo. S nápory větrných mlýnů není možné bojovat stále, na každého jednou dojde. Víte to od začátku – nebo alespoň tušíte, ta spanilá jízda a nikdy nekončící večírek dopadnou špatně. Otázkou zůstává, jak moc špatně to bude.

Čekání na Bojanglese je krásná kniha, krátká rozsahem, veliká obsahem, dojemná, budete se smát, dost možná i brečet nebo alespoň slzet. Každopádně patří mezi knížky, na které se jen tak nezapomíná. Jestli jste ji ještě nečetli, na nic nečekejte, je to přeci Bojangles! He jumped so high, he jumped so high, then he lightly touched down…

Moje hodnocení: 96 %

 

Bibliografické údaje:

Název: Čekání na Bojanglese

Nakladatel: Plus (2017)

Počet stran: 168

 

Kam dál:

Doplním si resty a přečtu si Pěnu dní Borise Viana. Strašně dlouho mě lákala, ale číst jsem ji zatím nezačala. Přišla mi až moc mimo, po Bojanglesovi ale dozrál ten správný čas. Uvažuji, jestli ji budu číst nebo poslouchat.

Pokud chcete zůstat v podobném módu jako Bojangles, jakýkoli příběh velké (a tragické) lásky bude vhodná volba. Z novinek zkuste třeba Na konci samoty Benedicta Wellse.

 

Co budu číst nyní:         

Už před koncem knihy jsem měla jasno, potřebuji nějakou kvalitní vraždu. Načasování je dokonalé, právě vyšel Hadohlavec, další díl čínských thrillerů Petera Maye a je to veliká paráda. Vysoko nastavenou laťku předchozích dílů May udržel.