Čurda z Hlíny je do detailů vyladěná sbírka reportážních povídek. Miloš Doležal v ní zmapoval životy tří temných postav z období protektorátu: Bohuslava Bušty, Oskara Felkla a Karla Čurdy.

Bohuslav Bušta, známý také jako Zwirna, původně pracoval jako krejčí, později se stal konfidentem táborského gestapa.

„Kirchner mu pak ve svém bytě předloží chlapskou dohodu. Pevná měsíční odměna 500-1500 K.

Za zprávy vedoucí k odhalení hospodářských zločinců 300 K.

Za zvlášť důležitá odhalení 500 K.

Při úspěších jednorázová odměna 2000-10000 K.

Náhrada výloh (cestovné, stravné).

Za zprávy vedoucí k odhalení nebezpečného nepřítele též odměna oděvem zabaveným úřadovnou, uhlí, cigarety, lihoviny a potravinové lístky.“

A tak se Bušta činil. Doležal chronologicky líčí jeho život, rozhodnutí, která stála životy, i praktiky táborského gestapa.

Ve druhé povídce se zaměřil na Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, později příslušníka kladenského gestapa. Jeho příběhu dodává další rozměr Doležalovo zaměření se i na Felklovu manželku. Felkl, na jedné straně pozorný muž laškující s ženou v březovém háji, fotící se u vánočního stromečku nebo na houbách, na straně druhé gestapácká mlátička neštítící se naprosto ničeho. Velmi důležitou roli sehrál i ve zkáze Lidic.

„Felkl, oblečený do uniformy gestapa, si nasadí čepici se stříbrnou vyšklebenou lebkou, Thomasenovi nahlásí, že ještě několik lidických zkurvysynů dorazí z noční směny, a jde se projít po vsi, kterou dobře znal, neboť zde před pár dny zatýkal rodinu Horákových a Stříbrných. Teď si všímá toho, jak rychle může být česká pospolitost, vytvářená po staletí, zničena vyvolenou germánskou rukou. Postačí kýble s benzínem a petrolejem, které do domů roznášejí příslušníci Schupo. A škrtnout malou sirkou.“

Poslední povídka mapuje Karla Čurdu, parašutistu skupiny OUT DISTANCE. Odešel  nejprve do polského Krakova, kde se začaly formovat zahraniční vojenské jednotky. Přes Francii se dostal do Anglie a stal se rotným. „172 centimetrů vysoký, boty číslo deset, váha 70 kilo, modré oči, kaštanové vlasy, výrazný nos a silné rty … mírně vystouplé lícní kosti. Když se trochu zachmuří, pod očima se mu zvýrazní dva váčky. Trochu tím připomíná krokodýla. Dostává khaki uniformu  s nášivkou Czechoslovakia na rameni a další  pohodlné a praktické oblečení … Vlasy si češe dozadu, ulízne je a nasadí lodičku.“

Zpět do Československa je vyslán, aby se mj. podílel na sabotáži v Michelské plynárně, falešné doklady má vystavené na jméno Karel Vrbas. Ostatní mu nedůvěřují a později se ukáže, že ho odhadli naprosto správně. Po nepovedené akci Čurda/Vrbas nenašel odvahu si vzít život, zradil a udal další výsadkáře. A stal se Karlem Jerhotem, aktivním spolupracovníkem gestapa. „Vlasy stále sčesané dozadu. Výrazný spodní ret. Velkopansky nastavená hlava. Prázdné oči. Pohled jednoduchého suveréna. Zachránil si život. I svým příbuzným. Na úkor skoro tří stovek jiných. Přátel, spolupracovníků, kamarádů. V klopě saka nosí odznáček podkovy. Prý pro štěstí.“ To ho na konci války opustilo.

Miloš Doležal složil ze spousty střípků velmi podrobnou mozaiku tří mužů, kteří zradili. Sledovali jen vlastní prospěch naprosto bez ohledu na cokoli dalšího. Dění okolo nich dává do souvislostí, líčí pohnutky, zázemí, nevynechává ani oběti. Plastický obraz doplňují dobové záznamy, průkazy, korespondence, protokoly z výslechů a fotografie. Hajlující Češi ve službách gestapa, hořící Lidice, německý úředník zapisující zabavený majetek, svatební Felklova fotografie, rozjásaný Felkl v lese,  formující se zahraniční vojenská jednotka, aktovka Jozefa Gabčíka nalezená po útoku na Heydricha, Čurda vedle K. H. Franka při ohledávání těl mrtvých parašutistů a poslední snímek Karla Čurdy/Vrbase/Jerhota. Čurdy z Hlíny.

Moje hodnocení: 90 %

Bibliografické údaje:

Autor: Miloš Doležal

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 224

Kam dál:

Zkuste další knihy Miloše Doležala, třeba Jako bychom dnes zemřít měli nebo Krok do tmavé noci o faráři Toufarovi.

Nebo Ostny a oprátky, Krvavé finále. Jaro 1945 v českých zemích a Krvavé léto 1945 Jiřího Padevěta. Na podzim vyjde Padevětovi další kniha Sny a sekyry.

Už dlouho jsem nedoporučovala Berlín 1936 Oliviera Hilmese, 1947 Elisabeth Åsbrinkové.

Co budu číst:

Komiks Útěk z Kůstkova Jeffa Smitha.