Knihy samozřejmě vybírám podle obsahu, někdy ale jen procházím knihkupectvím, kochám se a prohlížím si jejich obálky, jestli mi nějaká padne do oka. Když ano, sáhnu po ní, abych zjistila, o čem kniha je. Do vnitrozemí jsem si chtěla přečíst, povídky další české autorky nejde jen tak minout :-). Kdybych o knize ale nevěděla, díky obálce bych se k ní s velkou pravděpodobností dostala i tak. Je totiž krásná. To na první pohled, na pohled druhý je promyšlená, obrázky na ní nejsou jen tak, odkazují na povídky. Pochopíte to hned, jak začnete knihou listovat, obrázky z obálky představují výsek z obsahu. Každou kapitolu charakterizuje jeden předmět. Jeho význam je někdy jasně odhadnutelný, jindy vám vše dojde až během čtení povídky. Předměty spojuje tvar, všechny jsou kulaté nebo do kolečka stočené, výborná symbolika.

Někdy jsou asociace celkem jasné, povídka Kaštanové ledy je spojená s kaštanem, Duše se svíčkou na hřbitov, další spojení už ale tak jasná nejsou. Třeba s povídkou Pohřeb se pojí kus gramofonové desky, se Záznamem stočený pramen vlasů. Odhadnout, jak spolu souvisí třeba povídka Od prosince do května a otisk prstu, Přeúvěrovat a vánoční ozdoba nebo Jeden den a polovina jablka, je prakticky nemožné. Dokonalost výběru oceníte až v průběhu čtení.

Hrdiny povídek představují úplně normální lidé. Žena, která si vyšla ven a nabídla jiné ženě, že jí pomůže vytlačit kočárek (bez dítěte) do kopce, žena pijící v hospodě s úplně neznámým mužem, i když původně šla koupit něco k večeři a víno, dívka, jež se sebepoškozovala, aby tak udržela pohromadě rodinu nebo matka s dcerou, které spolu omezily vzájemný kontakt, protože setkávání byla pro obě bolestivá a připomínala společnou ztrátu

Vladimíra Válová píše úsporně, civilně, bez zbytečných oklik míří často k bolestné pointě. Každá povídka představuje výsek ze všedního života většinou naprosto průměrných lidí. I když průměrní jsou jen na první pohled. Všichni mají své radosti, starosti, povinnosti a hlavně své (v)nitro(zemí). A to je jedinečné. Povídky sledují, co se stalo, když jejich představitelé udělali nějaké banální rozhodnutí nebo když se rozhodli svou zaběhlou rutinu alespoň na chvíli opustit. To vše děláme všichni, každý den, každou chvíli, každé naše rozhodnutí totiž s sebou nese řetězec událostí, někdy nenápadných, jindy naprosto zásadních.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Vladimíra Valová

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 200

 

Kam dál:

Přečtete si cokoli od Jana Balabána, Alice Munroové nebo Aimee Benderové. Jejich povídky čte ráda i Vladimíra Valová. Za mě bych ještě doplnila další českou autorku – Lenku Sobotovou.

 

Co budu číst:

Právě jsem dočetla Potíže s empatií, celkem zklamání, počkejte si na recenzi. V plánu mám také třeba Sběrnou knihu, Trhlinu, Mokrou rybu a novou Elenu Ferrante. A právě vychází Entomologův odkaz Petera Maye, to se těším moc! No nic, jdu si udělat dvojité espresso…