Představovat blíže knihy Petera Maye je asi zbytečné. Všechno to jsou detektivky poctivě vystavěné na velmi slušné zápletce se spoustou detailů – přírodou na ostrově Lewis počínaje a čínskou historií konče. Vždy podané s naprostou lehkostí, poskládané tak, že je to radost číst.

Už dříve jsem psala, že mám ráda série. Kromě aktuálního případu/děje mě baví sledovat posun hlavních představitelů v delším časovém horizontu. To platí i pro Enza Macleoda, Skota, který po různých životních peripetiích žije ve Francii. Má pro mě dokonalé knižní charizma. Chytrý chlapík, jde si za svým, v tom, co umí, je sakra dobrý. Není prvoplánově krásný, kouzlo ale jistě má. V životě udělal několik přešlapů a někdy si to i solidně vyžral.

I v případě Entomologova odkazu nic ze svého charisma neztrácí. Odjíždí rozlousknout další vraždu z Raffinova seznamu, tentokrát starého profesora tropické lékařské genetiky a amatérského entomologa Adama Killiana. Ten před smrtí jasně označil svého vraha. Zanechaný vzkaz mohl rozluštit jen jeho syn, který však tragicky zemřel krátce po otcově smrti. Už to samo o sobě je dobré, May ale děj rozehrává ještě lépe. Na začátku knihy sledujete dva útěky Erika Fleischera. První z Mnichova v padesátých letech a později už jako Yvese Vaurse z marockého Agádíru v letech šedesátých, aniž byste v tu chvíli věděli, o koho jde a jak souvisí s Killianovou vraždou.

Jestli se vám líbila kniha Výjimeční lidé, první ze série, Entomologův odkaz vám udělá radost. Enzo postupuje klasicky a systematicky, tj. sbírá informace, přežije nějaký ten útok nebo konfrontaci, svádí ženy (nebo ony svádí jeho) a pije. Nebo spíše popíjí, alkohol ho jen dokresluje. Je to požitkář na více frontách a životní styl v nové domovině s nějakou tou skleničkou vína dokonale převzal a vyšperkoval jej konzumovanou whisky. Žije ve Francii, ale Skotem samozřejmě zůstává J.

Bohatý popis krajiny Maye coby autora nezapře a chvílemi jsem si připadala jako na ostrově Lewis, což ale vůbec není na škodu a neodvádí to pozornost od hlavní dějové linky. Nebo jsem si už zvykla. Čtěte pozorně, občas se objeví drobný detail, jenž později hraje zásadní roli. Jakmile Enzo přišel na podstatu odkazu, byla to radost číst. Jedna logická hádanka za druhou, když jednu pochopil, postoupil o kolo dál a tak několikrát dokola.  Četla jsem hodně rychle (ale pečlivě) a musím se přiznat, že jsem podezírala toho nesprávného. Vynechám jakékoli spoilery, ale odkazy vedou logicky jen ke dvěma lidem a já se nachytala. A udělalo mi to celkem radost, v některých Mayových knihách bylo rozuzlení lehce předvídatelné. Paráda!

Moje hodnocení: 82 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Peter May

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 319

 

Kam dál:

Rozhodně všechny knihy Petera Maye.

Z novinek zkuste Tání Lise Spitové nebo Sníh, oheň, vina a smrt Gerharda Jägera.

Abych nezapomněla na série, nyní vychází Selfies Jussi Adler-Olsena.

A Jerúldelgera Iana Manooka už jste četli?

 

Co budu číst:

Trochu jsem přitvrdila a čtu Trhlinu Jozefa Kariky. Zajímavá kniha. Vzhledem k žánru jsem neměla žádná očekávání. Karikův styl je chytlavý, do děje dokáže vtáhnout celkem slušně. Víc v příští recenzi.