Co bych měla napsat o Haně, aniž by to nebylo již 1000+1krát řečeno. Třeba to, jaká je Hana jako audiokniha.

Devítiletá Mira ztratila rodiče, sourozence, předčasně jí tak skončilo dětství. Zapovězený věneček pro ni s největší pravděpodobností znamenal záchranu života, který se ale ze začátku redukoval jen na přežívání. Neměla v nikom oporu (alespoň si to myslela), byla sama, žila vedle podivínské tety Hany, vyhublé ženy v černých šatech, v kapsách schovávající kousky chleba. Mira netušila, proč je teta taková, nevěděla, co znamená být Žid. Vždyť ona ani žádná Židovka není, nemá přeci ta vytetovaná čísla na předloktí jako teta.

Mornštajnová  píše jistě, na skutečných událostech vystavěla příběh (nejen) dvou silných žen, jež přežily holocaust, břišní tyfus i ztrátu rodiny. A nějak fungovaly. Mira o něco lépe nebo efektivněji, ale jakmile čtete/posloucháte poslední třetinu psanou z pohledu Hany, víte, že se také snažila, i když svým způsobem. Neutekla, v rámci svých možností zvládla soužití s Mirou. Její věta krátce po úmrtí sestry ‚teď už nemůžu umřít‘ ostatně mluví za vše. Hana si v sobě nesla spoustu bolesti i pocity viny, že v důležitém okamžiku neposlechla matku nebo že přežila. A pak znova. S tím se srovnat nedokázala.

Je to kniha o odvaze i zbabělosti a zdánlivě nevýznamných událostech, které v kontextu historického dění mohou život zachránit nebo velmi jednoduše vzít.

Hana představuje knihu dokonale se hodící pro audio verzi. Příběh vyprávěný (část z toho v ich formě) z pohledu dvou žen, Miry a Hany. Miru namluvila Tereza Dočkalová, čerstvá držitelka Ceny Thálie. Shodou okolností pochází z Nového Jičína, ve Valašském Meziříčí, kam je děj zasazen, se potkali její rodiče. Přesně trefila postupnou proměnu Miry. Od malé holky, která kalkuluje, jestli na ni náhodou nějaký věneček nezbude, přes dítě snažící se přežít ztrátu všech jistot až po dospělou ženu. Provází i části Ti přede mnou, kde odhaluje jednotlivé střípky v rodinné historii. Její interpretace je velmi vyzrálá, vnáší emoce, aniž by byla zbytečně sentimentální, vyznívá jako autentické osobní sdělení prožitého.

Haně propůjčila hlas Lenka Vlasáková. Jí jsem se trochu bála, nepatří mezi mé neoblíbenější herečky. Ale její ztrápený hlas Hanu přesně vystihl. Hanu, ztrápenou životem, nesoucí k sobě tolik věcí, s nimiž se nedokáže vyrovnat, unavenou minulým i současným životem. Vypráví sice o sobě, ale někdy máte pocit, jako by se jí to netýkalo. Právě ten odstup, určité odosobnění Haně umožňující přežít Vlasáková výborně vystihla. Hana se sice stala obětí, možná to vypadalo, že vše vzdala, ale ona byla silnější, než si kdokoli (i sama) dokázal představit.

Audiokniha vznikla v režii Jitky Škápíkové, o hudební předěly se postarala zvukařka a střihačka Karolína Škápíková. Zvolily pro ně housle coby sólový nástroj. Hudba představuje směs židovských a valašských motivů. Pokud kapitola končí (v rámci možností) optimisticky, je hudba veselá, hravá, v opačném případě tesklivá, pomalá, táhlá, rezonující se smutkem popisovaném v textu.

Moje hodnocení: Hana patřila mezi mé nej knihy, které jsem v minulém roce četla, hodnotila jsem ji 100 %, ani teď nemůžu jinak.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Alena Morštajnová

Interpretky: Tereza Dočkalová, Lenka Vlasáková

Režie: Jitka Škápíková

Vydavatel: OneHotBook (2018)

Délka: 9 hodin 20 minut

 

Za poskytnutí díky OneHotBook a Audiolibrix, kde si také můžete poslechnout ukázku.

 

Co budu poslouchat dál:

Při poslechu jsem myslela na několik knih, které jsem četla a u kterých by mě zajímalo zpracování: Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové, Marie a Magdalény Lenky Horňákové-Civade. Vedle nich také Zahradnictví Petra Jarchovského.

Řeším tak dilema, jestli poslouchat již přečtené nebo novinky.

 

Co budu číst:

Po krátkém váhání jsem původní plány přehodnotila a rozhodla jsem se pro Nestvůru z Essexu Satan Perryové.  A pak to zase změnila, protože vyšel třetí Doppler. Zvědavost na něj byla největší.