Dočetla jsem Magického průvodce městem pod pahorkem a mám problém. Velký problém. Totálně netuším, jak mám napsat recenzi, abych nic podstatného neprozradila a knihu vychválila tak, jak si zaslouží.

Literární spolek Laury Sněžné mi před časem vyrazil dech. Do té doby mě finské podivno míjelo. Byla jsem přesvědčená, že určitě nepatřím do správné cílové skupiny. No, spletla jsem se. Laura Sněžná dělá podivnu a magickému realismu čest. Další ochutnávku od Pasi Ilmari Jääskeläinena, povídku Kéž bychom tu byli taky, jsem četla v Lesních liškách. Podle mě naprostá paráda, líbila se mi z celé antologie nejvíc. Pak nezbývalo než čekat na další knížku, tj. Magického průvodce městem pod pahorkem. Jak už jsem dříve psala, očekávání jsou vždy ošidná. Máte laťku nasazenou hodně vysoko, není nic jednoduššího, než že vás další knížka zklame. To ale není případ Magického průvodce, i když jsem si to na začátku myslela.

Úvod knihy mi přišel tuctový a nezajímavý. Nakladatel Olli Suominen má spoustu starostí  a průměrný předvídatelný život, alespoň to tak na první pohled vypadá. Žije prací, řeší, jak nad vodou udržet nakladatelství. Osvětové knížky pro malé děti s názvy typu Já mám pipinku a ty pindíka určitě nejsou sázka na jistotu, ale nic lepšího nemá. Zato má manželku a malého syna, s nimiž se prakticky míjí (když mu syna unesou, nevšimne si toho dva týdny), chodí do filmového klubu, je v církevní radě, prožívá krizi středního věku, neustále ztrácí deštníky a následně kupuje nové. Založí si také facebookový profil. Postupně mu přibývají facebookoví přátelé, mezi nimi i kamarádi z dětství, s nimiž strávil několik prázdnin, i Olliho první láska Kerttu, nyní úspěšná autorka knižního trháku Filmový průvodce životem. Začnou si psát, slovo dá slovo a Kerttu nabídne svoji druhou knihu právě Olliho nakladatelství. Podivná jízda nabírá na obrátkách. Kerttu píše průvodce po jejich městě, ale není to průvodce ledajaký. Kromě zajímavých míst odkazuje i na tajemné chodby, kde se dějí zvláštní věci. Člověku se v nich mění vědomí, tříbí se myšlenky, pobyt tam ho mění. Můžou za to V-částice, jež se v chodbách ve vysoké koncentraci vyskytují. Dění v přítomnosti střídají vzpomínky na dětství, na dobrodružné výpravy, které Olli s kamarády podnikal. Vše se ale v obou časových rovinách začíná komplikovat. V současnosti se Ollimu ztratí manželka a syn (celkem mě pobavilo, když mu přes Facebook děkovala, že si jejího zmizení vůbec všimnul). V minulosti se v tajemných chodbách ztratí nejdříve Olliho pes, pak jeho kamarád Karri, objevuje se ale Kerttu. Její život byl jedna velká jízda. Až pochopíte zásadní věc ze života Kerttu, odhalíte, co se stalo poslední společné léto, budete koukat.

Myslím, že podivno/magický realismus mají svého krále. Pasi Ilmari Jääskeläinen vykouzlil z naprosto průměrného začátku (nenechte se jím odradit!!!) skvělou věc. Napadají mě dvě přirovnání k jídlu. Bizarnosti se loupou jako vrstvy cibule, odhalíte jednu, druhou, třetí, ale zdaleka to není konec, loupete dál. Třešničku na dortu představuje dvojí konec. Měla jsem variantu končící slovem Facebook. Jakmile knihu dočtete, nezoufejte, ani o druhý konec nepřijdete. Na stránkách Paseky najdete i alternativní verzi. Musím říct, že ta moje se mi líbila více. Přišla mi čistší, za vlasy přitažená tak akorát. Dočtete ji a řeknete si ‚ty jo, fakt dobrý!‘. U druhé varianty mě napadlo spíš  ‚a do prd…‘ nebo také to ‚ups‘. Jääskeläinen tam hřebík uhodil přímo na hlavičku, ale možná ho zatloukl tak, že ani není vidět.

Celou knihou se táhnou filmová přirovnání, filmové hlášky, rady, jak se filmem inspirovat, co udělat, aby to mělo správný efekt a bylo co nejvíce cinematické. Kdybych v kině viděla druhý konec, asi bych jen otevřela pusu a vyvalila oči jako ve správném animáči. Podivný je opravdu hodně.

Co říct na konec. Jděte do ní! Finské podivno tvoří kategorii samu pro sebe, nemusí se líbit všem. Nenechte se odradit tím, že jde o magický realismus. Nemám ráda sci-fi nebo fantasy, ale tohle je něco úplně jiného, lepšího, ujetějšího, něco, na co jen tak nezapomenete a budete vyhlížet další podobné knihy. I když Pasi Ilmari Jääskeläinen je jen jeden!

Během čtení mě napadlo, že mám V-částice stále na dosah ruky. Nemusím lézt do tajných chodeb nebo hledat jiná místa s jejich vysokou koncentrací. Stačí zabořit nos do knihy, efekt je velmi podobný, jen o hodně bezpečnější…

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Pasi Ilmari Jääskeläinen

Nakladatel: Paseka (2017)

Počet stran: 336

 

Kam dál:

Cokoli severského!!! Vím, že jsem lehce zaujatá, ale poslední dobou jsem četla jeden skvost za druhým: Lesní lišky, Dopplera, Naivní.Super, Kouzelníkův únik z reality, Fakturu, Autobus sebevrahů, Dubnovou čarodějku… Myslím, že je prakticky nemožné nevybrat si.

 

Co budu číst dál:

Dlužím recenzi na Jidáše, napravím příště, přečetla jsem ho před Magickým průvodcem. Teď si potřebuji přečíst něco milého. Ještě nejsem úplně rozhodnutá, žhavý favorit je Hedvábí.