Psát o ději Nabarveného ptáčete je nyní asi zbytečné. Někdo před lety četl, jiný teď viděl v kině, další poslechl audioknihu. Já patřím do skupiny jedna a tři, film asi v tomto případě vynechám.

Děj tedy pro pořádek jen rámcově. Kosiński jej zasadil na venkov blíže neurčené východoevropské země během druhé světové války, kam schovali rodiče malého židovského chlapce. Když jeho opatrovnice zemřela, chlapec putoval od vesnice k vesnici, a stal se tak svědkem všeho možného, často naprosto myslitelného. Těžký osud neměl jen chlapec, ale také samotné Nabarvené ptáče. Po jeho vydání se strhl na Kosińského i na jeho rodinu hon. Možnost, že by jednalo o plnou autobiografii z polského venkova, mnohým nedala spát. V Polsku, jeho rodné zemi, nebyla za jeho života vydaná. Kritiky, které vycházely, vyzdvihovaly a překrucovaly jen určité pasáže.

Kosiński si přitom více cenil fikce. Autobiografii viděl jako již daný příběh jednoho člověka, kde je čtenář jen pozorovatelem. Naproti tomu do fiktivní postavy může přispět svou zkušeností, projekcí, prožitkem, z pasivního příjemce se tak stává aktivním spolutvůrcem. Jména postav i míst se snažil pojmout tak, aby nemohly být spojeny s určitou národnostní skupinou. Inspirací se mu stala mj. Aristofanova satirická hra Ptáci i vesnická zábava, kdy lidé nabarví ptáče, které pak letí k ptákům svého druhu a snaží se je přesvědčit, že je jedním z nich. Hejno je ale nepozná a jako nežádoucí zavrhne. To přesně se stalo i chlapci v knize. Hledá útočiště a ochranu, je sám, nicméně se setkává s jednou zrůdností za druhou. Kosiński líčí zaostalost vesničanů, jejich pověrčivost, metody, kterými se léčili, resp. se snažili ochránit. Nabarvené ptáče je jakousi přehlídkou násilí, surovosti, sexuální perverze. V tom měli kritici Kosińského pravdu. Je ale třeba jít do hloubky, zasadit knihu do širšího kontextu. Během čtení vyvstává spousta otázek. Je tohle vůbec možné? Bylo (by) to možné? Co se stane s dítětem, které prožije/vidí neustálé násilí? Napáchají traumatické zážitky v tomto věku nezvratitelné škody? Lze se od nich oprostit, nebo se násilí stane již nedílnou součástí života? A pokud bychom se soustředili jen na rodinu, pokud je dítě nějakým způsobem vytrženo z rodiny primární, má možnost se do ní zase vrátit a úspěšně? Navázat na dávno zpřetrhané vazby? To stejné ostatně platí i o společnosti.

Nabarvené práče v audio verzi představuje pro interpreta velkou výzvu. Jiří Köhler se jí zhostil s velkou ctí. Jeho hlas působí velmi mladě, výborná je práce s textem. Horlivě vysvětluje. Působí opravdu dětským (zdánlivě čistým) dojmem, jako by byl plný dojmů, které nejsou (prozatím) jeho zvnitřněné, ale odpozorované, potřebuje je sdělit, předat dál, a to teď hned. Místy čte velmi rychle, diví se i podává plejádu surovostí s jakousi samozřejmostí. Podle mě plně vystihnul Kosińského záměr.

Jan Kačer načetl poslední dvě kapitoly. Jde o dodatek k ději, Kosińského vysvětlení, proč text napsal, jaký osud měla kniha i on po vydání. Velmi působivé. Hudební doprovod děj plně reflektuje. Ze začátku působí jakoby bezstarostně, stejně takové by mělo být dětství, ale postupně je vše jinak.

 

Moje hodnocení: 86 %

V tomto případě hodnotím zejména audio zpracování, ne samotný text. Ten jistě nesedne každému.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jerzy Kosiński

Vydavatel: OneHotBook (2019)

Interpreti: Jiří Köhler, Jan Kačer

Režie: Michal Bureš

Délka: 8 hodin 50 minut

Za poskytnutí díky vydavatelství OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Nakladatel: Argo (mj. 2019)

Počet stran: 262

 

 

Kam dál:

Přečtete si Jezero a Monu Biancy Bellové. U mě velká asociace.

OneHotBook připravuje také mj. Zlodějku knih Markuse Zusaka nebo Předčítače Bernharda Schlinka.

 

Co budu číst i poslouchat:

Dívka, která musí zemřít Davida Lagercrantze.