Nejlepší pro všechny je dokonalým prototypem skvěle vystavěné knihy. To u Soukupové asi nikoho nepřekvapuje. Ona ale šla dál a propojila literaturu pro děti (Kdo zabil Snížka?) a pro dospělé (Nejlepší pro všechny). Jednoznačně z toho těží čtenář dospělý, v krátké době dostává naservírované dvě autorčiny knihy.

Viktor, hlavní dětská postava, se ve Snížkovi objevil, děj na něm samotném sice nestál, jeho rodina ale klíčová byla. Přečtení dětské knihy není podmínkou, všechny potřebné informace dostanete ve verzi pro dospělé, Snížek představuje velmi příjemný bonus. Knihy pojí nejen postavy, ale také grafika v podání Terezy Ščerbové. Jen možná škoda, že obě nemají stejnou velikost, ale to už jsem za velkého šťouru.

Děj Nejlepší pro všechny se točí okolo ústřední trojice Eva – její dcera Hana – syn Hany/vnuk Evy Viktor. Jednotlivé postavy se ve vyprávění střídají, ale jen u Viktora použila Soukupová první osobu. Jak je jejím dobrým zvykem, jazyk plně přizpůsobila jeho věku, text tak působí velmi autenticky. Podobný koncept knih mi sedí. Na jednu věc se díváte z více možných pohledů, kdy si každý zúčastněný myslí, že jen on má pravdu. Soukupová postavy do detailů vykreslila, místy až tak dobře, že mě ve čtení skoro odrazovaly, jak mě štvaly.

Největší problém jsem měla s Hanou. Ačkoli je dospělá a vychovává dítě (nebo spíš se o to snaží), kouká jen na sebe. Ona je prvním místě, neschopná jakékoli sebereflexe, nezodpovědná, přehazující své problémy na ostatní a neustále si stěžující na nepochopení nebo nedostatek podpory okolí. Využívá svou matku i muže, kteří se jí na chvíli objeví v životě, na důsledky pro ostatní kašle. Syna sice miluje (spíš to deklaruje), nicméně trávit čas s ním neumí, po chvíli ji nudí. Eva někdy v názorech lehce zamrzla, ale snaží se, chvílemi až moc. Nevzdává se lehké manipulace, to, že Viktor zůstává na čas u ní, není čistě altruistické z nezištné lásky k dceři a vnukovi. Eva pomáhá, ale ví, proč to dělá. Její postava pro mě byla jednoznačně tou nejsilnější. Vyrovnává se se ztrátou manžela, je konfrontována se životem i požadavky vlastních již dospělých dětí. Když se zdá, že konečně vše začíná fungovat, dostává Eva další nálož. Viktor chudák plápolá někdy mezi dospělými. Jak řeknou, tak to bude. Vzteká se, ale poslechne, co jiného mu zbývá. Vždyť to přeci dělají kvůli němu a pro něj. A to vše je přeci to nejlepší pro všechny. Nebo jen pro některé?

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Petra Soukupová

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 368

 

Kam dál:

Doporučovat další knihy Petry Soukupové je asi zbytečné. Přečtěte si Kdo zabil Snížka? a porovnejte dětskou a dospělou verzi. Dějový rámec se samozřejmě plně neshoduje, knihy spojuje hlavní vztahová zápletka. Po přečtení obou knih naplno oceníte autorčin záměr.

Když jsem dávala na Facebook příspěvek s odkazem na Snížka, rozeběhla se pod ním zajímavá diskuze. Někdo a priori knihu odmítal, protože je o smrti zvířete. Jasně, téma nemusí sednout každému, ale vše je podané naprosto korektně i pro dětského čtenáře. I když to nechceme někdy slyšet a děti šetřit co nejdéle, smrt patří k životu. Navíc kniha není jen o smrti Snížka, dívat se tak na ni by bylo krátkozraké. Čteme přeci o holocaustu, vraždách na 1000 a jeden způsob. Absyntujeme s reportážní literaturou a i klasické pohádky jsou jedna velká drsňárna. Hemží se vdovci a macechami, draci žerou princezny, smrtelníci se vaří k pekelných kotlech a kradou se nemluvňata. Jeden citlivě podaný Snížek je skoro kategorie pro nemluvňata 🙂

Co budu číst:

O Vánocích jsem četla, ale nepsala recenze. Mám přečtenou Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové, Před pikolou za pikolou Lindy Greenové a Oběť bez tváře Stefana Ahnhema. Recenze budou 🙂