Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.
V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a https://www.facebook.com/jeduvknize/
Probudím se na Šibuji
Tak tohle se hodně povedlo. Mladá japanoložka Anna Cima (1991) napsala knihu, která si zaslouží, aby se o ní mluvilo. Probudím se v Šibuji je mnohovrstevný román, nad nímž bude plesat nejeden fanda čehokoli japonského, vedle něj/společně s ním také lidé zabývající se jazyky a literaturou. Pokud jste studovali na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a [...]
Prečítané leto – o nemocech
Prázdniny i projekt Prečítane leto finišuje, zbývají už jen dva týdny. Ten předposlední je o nemocech. I když jsem doktor, moc knih o nemocech doma nemáme. Nebo spíš právě proto. Jsem s nimi v kontaktu každý den v zaměstnání, číst o nich už prostě nechci. Potřebuji si udržet alespoň iluzi, že ne všichni musí být nutně nemocní. Několik [...]
Černé ovce a beránek Boží
Kniha Černé ovce a beránek Boží mě na první pohled zaujala svou obálkou. Je minimalistická a nápaditá. Vypadá, jako by ji nakreslilo dítě, což s dějem knihy plně koresponduje. Na světlém podkladě je schematicky načrtnutá černá ovce se zlatou svatozáří. K tomu růžovo-červený název. To vás přitáhne, i kdybyste nechtěli. Jestli o knize víte, ale třeba [...]
Tatér z Osvětimi
Co psát o knihách o holocaustu? Stačí jen jedno zásadní – čtěte je. Připravte si kapesník a pak nějaké lehčí čtení, abyste to vyvážili, a nějakou si přečtěte. A pak o ní mluvte. Pamětníků každým rokem ubývá, o to víc je důležité, aby jejich svědectví byla uchována. Stejně tak jako to Ludvíka/Laleho Eisenberga/Sokolova a jeho [...]
Prečítané leto – o městě
V dalším týdnu míří Prečítané leto do města. Jaké knihy o městě jste četli? Pro děti Jako Hradečák (Hradec Králové) musím začít Medvědem Wrr. Vím, že jsem o něm už psala v týdnu o listech, ale jinak to prostě nejde, Hradec tvoří knize dokonalou kulisu. Jsem patriot, vím 🙂 Z Hradce je to necelou hodinu do Prahy. Pozor [...]
Impérium
Recenze bude vypadat jako laciná reklama, ale to není 🙂 , jen budu zase jednou nadšeně chválit. Absynt, polská reportáž a Ryszard Kapuściński představují sázku na jistotu. Chápu, že non fiction není pro každého. Knihy jsou nacpané informacemi, není to zrovna lehké čtení a žádná oddechovka, ale rozhodně stojí za pozornost. V originále vyšlo Impérium už [...]
Ta druhá
Po delší španělská kniha, po delší době vztahovka, po delší době knižní zklamání. Aneb Ta druhá ve zkratce. Přitom to vypadalo docela zajímavě. Grafická designéra Anna žije již mnoho let s Nelem. Ten chtěl studovat žurnalistiku, ale u přijímacích zkoušek nebyl úspěšný a musel se spokojit se zeměpisem a dějepisem. „Když se mu podařilo získat v novinách místo s třináctým [...]
Prečítané leto – o číslech
V šestém týdnu Prečítaného leta přišla řada na čísla. Tak si to spočítejme. Dětské knihy První mě napadla Sněhurka a sedm trpaslíků 🙂 , i když je to primárně film. Jeho knižní podobu má ale většina malých holčiček doma. Nás nevyjímaje. Počty jsou důležité třeba pro ponožky, ty musejí být v páru. Pokud se vám doma ztrácejí, buď [...]