Čínské thrillery končí. A končí velmi efektně. Drsně, krvavě a přitom věrně mayovsky. Jak mě u jiných autorů popisné pasáže velmi často vadí a vnímám je jako narušení děje, u Maye mi to navadí. Spíš naopak. Pokud si na jeho styl zvyknete, má vás, není cesty zpět, čtete jednu jeho knihu za druhou. Pro mě jsou popisy jakousi přidanou hodnotou, resp. jednou z nich. Dozvíte se spoustu o přírodě na Hebridech, francouzské gastronomii nebo čínské historii a životě v současné Číně (pokud pomineme prodlevu několika let mezi vydáním originálu a českého překladu). Záleží jen na vás, co preferujete, po jaké sérii (nebo jednotlivé knize) sáhnete. Druhý bonus představuje v případě čínských thrillerů vztah Margaret a Li Jena a jeho vývoj v čase. Víc protikladní a zároveň se přesně doplňující být nemohou. Ona typicky americká, dominantní, sebestředná, s potřebou mít převahu nad všemi ostatními, respektující jen minimum věcí. On typicky čínský, s úctou k tradicím, autoritám, hierarchii, v některých ohledech také jasně dominantní, v jiných díky vštípeným hodnotám ‚vynuceně‘ submisivní. Nejprve je spojuje maximální pracovní nasazení, později vztah, syn a velmi komplikovaný život v Pekingu. Margaret bojuje (nejen) s byrokracií, coby blonďatá americká ďáblice žijící s jedním z detektivů prestižního oddělení jedna je trnem v oku mnohých. May ubral z její razantnosti/neomalenosti, spousta věcí, která mě na ní štvala, se v šestém díle už prakticky neobjevila. Její postava šla trochu do pozadí, i když zůstává jednou z ústředních, dominuje Li Jen.

V Pekingu řádí vrah mladých žen. Oběti jsou vždy brutálně zavražděné, zohavené, stopy prakticky žádné. Informace z oddělení jedna prosakují do médií i k nadřízeným. Li Jen je pod drobnohledem a stálým tlakem, který se s vidinou další vraždy a děním okolo něj zintenzivňuje. May nešetří morbidními detaily, které pro něj nejsou typické, ale v daném kontextu naprosto logické, jinak by to nešlo. Vysvětlení se přímo nabízí. May se svázal do jisté šablony, která mu i přesto sedí. Četla jsem od něj zatím všechny knihy přeložené do češtiny. Některé byly lehce schematické, vrah/motiv se dal odhadnout, a tak mi vždy udělá radost, když to nerozlousknu už v polovině děje. A to tady nestalo. May zvolil koncept tak trochu ve stylu Agathy Christie. Události vymezí jasně danou skupinu lidí, mezi nimiž je/by měl být vrah. Vy skládáte střípky, i když s nimi May relativně šetří. Pak přijde velké finále, kdy jsem přetáčela jednu stránku za druhou. Moc dobré to bylo. Výborné s výborně pojatým koncem. Odpouštím tak i drobné chybky, např. když se Margaret ptá na věci, které jako lékařka bez ohledu na specializaci musí vědět, nebo Li Jen bez zaváhání pozná značkové oblečení, ačkoli žije ve služebním jednopokojovém bytě a oni ani Margaret si na značkové věci rozhodně nepotrpí.

 

Moje hodnocení: 90 %

O symbolická dvě procenta více než pátý díl. Pěkně vypointovaná série.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Peter May

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 399

 

Za poskytnutí díky nakladatelství Host, kde si můžete přečíst ukázku.

 

Kam dál:

Cokoli od Maye, bez debat.

 

Co budu číst:

Moje sestra je sériový vrah Oyinkan Braithwaiterová.

V roce 2015 vyšla Rychlopalba Štěpána Kopřivy, v tu dobu mně úplně utekla. Nyní vychází pokračování Křížová palba. Recenze Rychlopalby vypadají hodně slibně, mám brzy v plánu.