O knihách Radky Denemarkové vím už hodně dlouho, ale pořád bylo něco jiného, co jsem si chtěla přečíst o trochu víc. Protože má v červnu vyjít její další kniha (Hodiny z olova), rozhodla jsem se napravit resty a něco si od ní konečně přečíst. Volba padla na Peníze od Hitlera.

Čtení to nebylo nejjednodušší. Po několika reportážních knihách, kde jeden fakt střídá druhý, jazyk je úderný, kde nenajdete žádná vzletná vyjádření, jsem ze začátku měla problém se začíst. Radka Denemarková využívá všech krás češtiny, až je to někdy na škodu. Kniha je místy poetická, metaforami nešetří, o tom drsněji pak působí téma, v němž samotném není poetičnosti ani kapka.

Říct, že se život s Gitou Lauschmannovou nemazlil, je celkem eufemismus. Coby Židovka prošla koncentračním táborem, kde ztratila rodinu. Ona přežila, dokázala se dostat domů, aby zjistila, že žádný domov už nemá. Její původ byl nejdřív problém pro Hitlera, následně i pro Čechy, pro které už sice nebyla Židovka, ale byla Němka. Co na tom, že byla Němci deportována. V její rodině žijící na českém území se mluvilo německy, účetní knihy se vedly německy, to stačilo. Po válce se našlo hodně ochotných, kteří to vše dosvědčili, a dostali tak majetek rodiny Lauschmannových. A pak se Gita vrátila. Co s ní? Zase přežila, ale musela odejít. Nebo spíše potají utéct. I přes to všechno dokázala začít znova, ale ani tak jí nebylo přáno. Alespoň pro tu chvíli ne. Po letech pak přijíždí do rodné vsi, aby našla spravedlnost. Nebo také aby vše uzavřela, vypořádala se s minulostí? Aby pověděla svůj životní příběh, který v plné verzi nevěděla ani její rodina? Jednoduché to ale mít nebude, její příjezd oživuje věci, o kterých se už dlouhou dobu nemluvilo a na které by raději místní zapomněli.

Kniha je bezesporu výborná, plné hodnocení ale dát nemůžu. Na styl psaní jsem si nakonec víceméně zvykla. Čím více nabíral děj na spádu, tím méně mi styl a časté metafory vadily a naopak čím pomalejší byl konec, tím jsem je opět začala vnímat víc. Dějový zvrat, který následoval po válce, mi přišel zbytečný. Jako by nestačily roky prožité v koncentračním táboře, ztráta rodiny, veškerých jistot a zázemí, poté další popření Gitiny existence. Ano, svým způsobem to dění okolo Gity dotváří, ale během čtení jsem se ptala, jestli to bylo opravdu nutné. Trochu navíc mi přišla všudypřítomná čočka, naopak vesnický informační systém byl vykreslen dokonale.

Moje hodnocení: 78 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Radka Denemarková

Nakladatel: Host (2006)

Ocenění: Magnesia Litera za prózu 2007

Počet stran: 248

 

Kam dál:

Už dlouho jsem nedoporučovala Hanu Aleny Mornštajnové. Přišla mi o něco uvěřitelnější.

Odsun sudetských Němců zachytila i Kateřina Tučková ve Vyhnání Gerty Snirch, také výborné čtení. Někdy možná neprávem stojící ve stínu Žítkovských bohyní.

Motiv vypořádání se s minulostí mi připomněl také Selský baroko Jiřího Hájíčka.

Označení jazykově vytříbená se dává do souvislosti s Pálenkou (Prózy z Banátu) Matěje Hořavy, mám doma, ale zatím jsem nečetla.

 

Co budu číst:

Před červnovou novinkou Radky Denemarkové bych si chtěla přečíst ještě alespoň jednu její knihu. Možná je prvotinu, uvažuji mezi Koboldem a Příspěvkem k dějinám radosti.

Radku Denemarkovou můžete ocenit i jako překladatelku, například v některé z knih Herty Müllerové nebo třeba v Mrtvorozené Elišce Frankensteinové Michaela Stavariče.

Napravím také rest u Jana Folného a přečtu si Buzíčky. I jemu vychází další kniha, a to hned na začátku února.

Nyní se vracím opět na sever, ještě jsem nečetla Medvědín Fredrika Backmana.