Jedu i v knihách o dopravních prostředcích aneb čtvrtý týden Prečítaného leta.

Pro dospělé (jedna pecka vedle druhé)

Jedna z nejlepších knih, které jsem četla v minulém roce, byla Expedice. Můj milostný příběh Bey Uusmy. Ta napsala podle mě dokonalý text o nepovedené polární expedici, která skončila smrtí všech jejích účastníků. Přesně tak si představuji do detailů vypilovanou reportáž. Uusma prací na Expedici strávila roky života, vystudovala medicínu, aby byla schopná kriticky zhodnotit získané informace.

„Dějiny expedice provází jedna záhada, kterou se dosud nepodařilo rozluštit. Neví se, proč zemřeli. Je to vlastně lékařská detektivka: 11. července 1897 ve 13:46 se balon pojmenovaný Orel vznesl ze Špicberků a zmizel v mracích směrem na sever. O čtyři dny později se vrátil jeden z poštovních holubů, které měla expedice s sebou. K pobřeží připlulo několik bójí. A pak je třicet tři let ticho po pěšině. Těla tří polárníků jsou pouhou náhodou nalezena v roce 1930 na Bílém ostrově, pustém kousku země v Arktidě. V jejich tábořišti se najdou deníky, v nichž se dočteme, jak polárníci museli pouhé tři dny po startu se špatně utěsněným balonem nouzově přistát na ledové kře kdesi uprostřed Arktidy a následně se tři měsíce trmáceli po ledě zpátky k pevnině … Když se po osmdesáti sedmi dnech nelidských útrap dostanou na pevnou půdu Bílého ostrova, zápisky se odmlčí. Mají s sebou velké zásoby jídla, teplé oblečení, funkční zbraně a několik beden s náboji. Přesto všichni tři členové expedice zemřou.“

Čtete text a procházíte všechny materiály, které Bea Uusma nashromáždila. Píše o svých opakovaných výpravách po stopách expedice. Analyzuje vše objevené – seznam věcí, které s sebou polárníci měli, deníkové zápisky, přehledy snědeného jídla, fyzické i psychické rozpoložení všech tří mužů. Prohlížíte si dobové fotografie před odletem, snímky pořízené z balonu i z místa nálezu ostatků. Graficky velmi povedené. Záhada a její zpracování mě dokonale vtáhly, byla jsem hodně zvědavá, jestli to rozlouskla. Bea Uusma udělala ale mnohem víc. Na základě zjištěného vypracovala teorii – svou vlastní, jež nebyla jen převzatých citátem těch předchozích.

Neslavně skončily také lodě Terror a Erebus, jejichž cílem bylo obeplout Ameriku ze severu, proplout mezi Kanadskými arktickými ostrovy z Atlantiku do Pacifiku, a najít tak novou obchodní cestu. Posádka, tedy 129 mužů, zvládla první zimu, pak lodě uvízly u Ostrova krále Viléma. To byl začátek jejich konce. Knihu jsem nečetla, ale poslouchala. Zatím moje největší audio výzva trvající 35 hodin a 51 minut. Plejáda charismatických hlasů v čele s Martinem Stránským zafungovala jako dobrý magnet.

S přírodními živly se museli utkat i námořníci v knize Ptáci bouře Einara Kárasona. A když jsme u lodí, zkuste také ilustrovaný životopis Arthura Rimbauda Opilý námořník Nicka Hayese nebo 1947 Elisabeth Åsbrinkové mapující důležité události v průběhu tohoto roku. Åsbrinková začíná v Arab az-Zubajdu, pokračuje přes Washington, Londýn, Malmö, Řím, Paříž, Ansbach nebo třeba Kyjev. Do mnoha destinací se opakovaně vrací. Cestu časem i po světě končí v New Yorku u Raphaela Lemkina. Jako červená nit se knihou line plavba lodě Erebus 47, na které plulo 4 554 Židů. Nalodili se ve francouzském přístavu Sète a mířili do Palestiny. Krátce po vyplutí se k lodi připojilo postupně pět britských lodí. Cíl Britů byl jediný – nedovolit Židům vystoupit na palestinském území. Chtěli je vrátit do Evropy, klidně i do Německa.

Z lodí námořních na loď vesmírnou, je čas vydat se na Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové. V posádce mohou být Lidé, Ándriskové, Quelinové, Harmagiáni, Grumové, Arakakové, Sianati, nezákonné klony, na řízení lodí se podílejí umělé inteligence schopné prožívat emoce. Někteří Galakťané spolu vycházejí více, jiní méně, každý má svoje zvyklosti, jazyk, kulturu, styl života. Žijí na planetách, orbitech nebo na lodích. Jednou z lodí je Poutník, jehož posádka se živí vrtáním hyperprostorových tunelů ve vesmíru. Jeden Kosmonaut může být i z Čech (Jaroslav Kalfař).

Pro děti

Jednoznačně Kepler 62 autorské trojice Timo Parvela, Bjørn Sortland (text) a Pasi Pitkänen (ilustrace). Chválu pěju už pět dílů, se šestým série skončí.

Nezapomeňte ani na jednoho z nejslavnějších knižních letců – Malého prince Antoina de Saint-Exupéry.

Na cesty se vydal i Honzík, jedna z postav mého knižního dětství (Honzíkova cesta Bohumila Říhy s ilustracemi Heleny Zmatlíkové). Po revoluci vyšla i s úpravami, aby nebyla tolik poplatná době svého původního vydání. Spoustu věcí by už dnešní děti asi nepochopily.

Netypický dopravní prostředek použila Baba Jaga. Máme doma v několika zpracováních, u dcery má největší úspěch to od An Leysenové.

Pokud máte doma fandu do vlaků, zkuste Jima Knoflíka, Lukáše a lokomotivu Emu Michaela Endeho, autora Nekonečného příběhu. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Jana Vlasáka.

Jedu i v knihách jiných, příští týden třeba v těch o broucích.