Prečítané leto je tento týden věnované knihám o vodě. Jako obvykle (i když se zpožděním) mrkněte na moje tipy.

Dětské knihy

Jednoznačným favoritem je Gerda Adriána Macha.

„Milí přátelé v moři i na souši, dobří lidé s otevřeným srdcem. Ano, vy všichni, kteří jste právě otevřeli tuhle knížku. Rád bych vám vyprávěl příběh velryby Gerdy, která plula životem a poznávala tajemné kouty oceánů. Příběh touhy, snů, radosti a zklamání, Povím vám, jak malá Gerda zažila ztrátu, objevila svět a našla různé přátele. A nakonec i sama sebe…“

Gerda je krásná. Adrián Macho píše a kreslí o rodině, lásce, odhodlání, odvaze, ztrátě, smutku, strachu i schopnosti se tomu postavit. Vedle příběhu s morálními hodnotami dětem mimoděk předává informace o velrybách, raccích, oceánech i hvězdách.

Aktuálně patří je pětice dceřiných nej.

Jestli jste nezaznamenali Koráb pohádek Eduarda Basse, podívejte se na něj. Bass totiž nenapsal jen notoricky známé Cirkus Humberto nebo Klapzubovu jedenáctku, věnoval se i pohádkám. Nejsou jeho původní, převyprávěl pohádky z různých zemí. Devatenáct z nich publikoval v Dětském koutku Lidových novin a časopise Světozor. Koráb pohádek vznikl díky mravenčí práci Hedviky Landové a obsahuje všechny Bassovy pohádky, tj. čtyřicet tři. S vodou souvisí třeba Žába dohazovač kmene Mbundu, Žabí dívka z Přímoří, islandská Tulení princezna nebo indiánská Ropucha Ištika.

Knihy pro dospělé

Ganbare! Workshopy smrti je první absyntovka, kterou jsem četla. Katarzyna Boni v ní ukazuje příběhy lidí před ničivou vlnou tsunami i po ní. Přibližuje jejich hodnoty, pospolitý rodinný život, úspěchy získané studiem a následně prací. Postupně se s nimi seznamujete a již předem je jasné, že někdo z nich/většina zemřel. Čtete třeba o muži, který se potápí ještě několik let po katastrofě a v oceánu hledá kosti své ženy (nebo jakékoli kosti jiných zemřelých). Má tak pocit, že je jí blíž. Čtete o rodičích, jež rezignovali na veškerý další život, žijí v domě proměněném ve svatyni mrtvé dcery. Zemětřesení a tsunami měly veliký dozvuk v podobě výbuchu jaderné elektrárny. Boni píše o událostech před výbuchy reaktorů, o snaze všech na místě tomu všemu zabránit nebo aspoň minimalizovat škody, o následném totálním informačním propadáku. Lidé v okolí ze začátku nebyli informováni vůbec, resp. často zcela špatně. Pohybovali se v zamořené oblasti, byli tak vystaveni velikému radiačnímu záření. Někteří jsou již po smrti, zemřeli na rakovinu, u ostatních můžeme jen čekat, jaké škody v jejich tělech záření napáchalo. Hodně silné čtení. Připravte si kapesníky.

I moje další tipy zrovna optimismem nehýří, ale za přečtení (podle mě) rozhodně stojí. Ruta Sepetys v Soli moře beletristicky zpracovala největší námořní katastrofu, když 30. 1. 1945 zasáhla sovětská ponorka loď s uprchlíky z východního Pruska. Zemřelo více než 9000 lidí. Kapesníky, které vám zůstaly po dočtení Ganbare, si nechte někde při ruce.

Se ztrátou matky se ve Všechno jednou pomine vyrovnává Milena Busquetes, Náhle sami se díky Isabelle Autissierové ocitnou na pustém ostrově Louise a Ludovic. Zdánlivě nic zásadního se neděje na Ostrově Roye Jacobsena a velké dějiny zase běží v Katedrále moře Ildefonsa Falconese.

A nezapomeňte také na netypickou romanci němé dívky a božského tvora Tvář vody Guillerma del Tora, Daniela Krause. Happy endy totiž existují … aspoň ve fantasy 🙂

 

Příští týden hurá na čísla.