V roce 2006 bylo Pluto vyškrtnuto ze seznamu planet a Davidovi a Alici se rozpadl jejich vlastní vesmír. Nejdříve probíhalo všech tak, jak mělo. Vystudovali, začali spolu bydlet, měli vanu, ve které se společně koupali, nejdříve prázdnou, později o něco plnější lednici, vymysleli své jídlo, jež vzniklo z nouze, když doma nic jiného nenašli, ale bylo jedinečné, protože bylo jejich. Postupně se ale nadšení ze vztahu vytratilo, ztratili společná témata a začali se jeden druhému vyhýbat. Čím méně času spolu strávili, tím lépe. V danou chvíli je to dobrá strategie, dlouhodobě to moc udržitelné není. Jak to vše ale vyřešit? Jak poznat, že vztah již definitivně skončil a pokusy o záchranu již nemají cenu?

Kniha pomocí kapitol pojmenovaných po jednotlivých planetách sluneční soustavy (i po chudákovi odvrhnutém Plutu) mapuje nejen dny před rozchodem, ale ukazuje Alici i Davida v širším kontextu, jejich povolání, rodinu, známé. Výborná je Alicina matka, dokonalá femme fatale po přechodu se zkušenostmi, za které by se nemusela stydět ani o polovinu mladší žena. Její strategie na odhánění potencionálních rozvraceček vztahu dcery nemá chybu. Když už nemůže udělat Alici šťastnou, proč neudělat alespoň Davida nešťastným. Davidovi rodiče jsou sice stále ještě pár, žijí spíše vedle sebe, nicméně je pojí nejen společně strávené roky, ale také potomstvo a jídlo. To především.

V době, kdy si David s Alicí uvědomují, že vztah už nejde dále udržet, řeší i profesní výzvy. Alice nastupuje jako učitelka výtvarné výchovy na základní školu, kam sama jako dítě chodila. Neví, kdo ji děsí víc, její dřívější učitelky, ze kterých se staly kolegyně, nebo horda dětí. David pracuje v bulvárním plátku s dokonalým marketingovým názvem Dobrý den! Nejedná se o nějakou vysokou žurnalistiku, píše jen o těch, kdo zemřeli. Až dostane příležitost udělat rozhovor s dosud žijící prakticky zapomenutou 91-letou herečkou, dámou ze staré gardy. David nasbírá spoustu materiálu, v redakci ale narazí, když zjistí, proč jejich rozhovor nevyjde tak, jak bylo slíbeno.

Alice a David vše i přes drobná zaškobrtnutí nakonec zvládají. Otázka co přijde, až to přejde, která se v knize objevuje opakovaně, se postupně stává méně palčivou a umožňuje jim posunout se dál.

Během čtení jsem si vzpomněla na svůj dlouhodobý vztah, který se před lety rozpadnul. Načasování bylo vlastně stejné jako u Alice a Davida. Z radostného juchů během studia se vytratilo nadšení, trochu nás semlela realita opravdového dospělého života. Přišly rozpory, udělat kompromis bylo v kategorii sci-fi, ale sebrat odvahu a ukončit trápení obou chvíli trvalo. Rozchody jsme zažili všichni, přečíst si o jednom z nich je o to zajímavější, máte srovnání. Rekviem si na nic nehraje, zůstává civilní, bez velkých gest, ale se silným obsahem. Přečtete si ho. Těm z vás, kdo jsou aktuálně ve stejné situaci jako Alice a David, třeba pomůže najít odpověď na onu otázku co přijde, až to přejde. Nebo alespoň uvidíte, že vesmír se hroutí a Pluto se ztrácí nejen vám.

Moje hodnocení: 80 %

 

Kam dál:

Rozhodně si přečtěte Kosmonauta z Čech Jaroslava Kalfaře, který vyšel jen chvíli po Rekviu. Dvě knihy dvou Čechů, resp. Čecha a původem Čecha, které se na první pohled tváří jako kosmické, ale kromě vesmírných těles se točí okolo vztahů, resp. jejich rozpadu.

 

Co budu číst:

Dlužím recenzi na Sběratele ztracených věcí :o). Teď jsem chtěla něčím odlehčit a sáhla jsem posledním díle série Božský. No, nedivte se, i takové knížky jsou někdy potřeba :o). Znáte to, všichni jsou mladí, krásní, bohatí a vše dobře dopadne. Neberte to.