Trochu netypicky jsem rozečetla krimi sérii druhým dílem. Do rukou se mi dostala Smečka Kataríny Holetzové. Když o tom přemýšlím, slovenské autory moc nečtu. V poslední době to byly jen Trhlina Jozefa Kariky, Moruša slovenské rodačky z Vrbového Iboji Wandall-Holmové nebo dětská Gerda Adriána Macha. V plánu mám knihy Dominika Dána. Nejvyšší čas doplnit další slovenské mezery.

René Juhász rozhodně není neohrožený policista. To spíš naopak, bojuje s panickými atakami, svůj strach/úzkost ovládá někdy jen s velkými obtížemi. Ani v sociální interakci nevyniká, chvílemi připomíná vysoce funkčního autistu. Jeho parťák Richard Potančok je zase sociální až moc. Krasavec, který si svůj vzhled uvědomuje a často toho využívá. Netají se tím, se kterými ženami se vyspal, a pravidelně docházející do bordelu za prostitutkou, jež ho považuje za něco víc než klienta. Naprosto odlišná dvojice ale relativně funguje a zároveň se chvílemi nemůže vystát.

Ve Smečce řeší vraždu vlivného slovenského podnikatele. Zabili ho v luxusním hotelu Château Konrad. Hotel je určený jen pro smetánku, na povrch se tváří jako vysoce na úrovni, ale ve skutečnosti se tam toho děje hodně, zvláštní sexuální praktiky nevyjímaje. I minulost má hotel zajímavou. Ze šlechtického sídla se během komunismu stala ozdravovna Hvězda pro nemocné děti. Panoval tam přísný řád a disciplína. Díky nim se z některých dětí stali úspěšní lidé s velkým vlivem, personál si je vytipoval a zajistil jim budoucnost. Mezi takové patřil i zavražděný Marián Habaj. Byl pouze šikovné dítě a později podnikatel, který beze zbytku využil to, co se mu nabízelo? Nebo patřil mezi dětské agenty, jež režim cvičil na odlehlých místech, jako je nynější Château Konrad?

Juhász a Potančok pomalu rozplétají stopy. V postupu se často neshodnou, Potančok se přiklání k teorii o dětských agentech, zatímco Juhász ji považuje za směšnou. Vyšetřování vraždy Holetzová prokládá úryvky z deníku jednoho z pacientů Hvězdy. On a jeho dva kamarádi založili tajnou skupinu Rychlých tlapek a dali si přezdívky – Setr, Bulldog a Chrt. Jejich skutečná identita i detaily několika dní během pobytu ve Hvězdě zůstávají utajené prakticky do poslední strany.

Holetzová vytvořila zajímavou dvojici vyšetřovatelů. Jeden suverén, druhý se spoustou problémů a minimálním sebevědomím. Nevyhnula se sice mírnému klišé posledních let, tj. psychiatrickému onemocnění (nebo alespoň jeho náznaku) a vstřícnému vztahu k alkoholu, ale v tomto případě mi to nevadilo, vymýšlet pořád něco nového prostě nejde. Dvojice i tak působí relativně neotřele. Autorka píše také o jejich soukromí, to pěkně dokresluje, jak se Juhász i Potančok chovají během vyšetřování.

Za mě povedený thriller se zajímavou zápletkou s několika falešnými stopami. Nechybí drsné prvky, lehká kritika společnosti/režimu jako u severských krimi. Pěkná jsou také srovnání možností a poměrů v době minulé a nynější. Kniha u mě obstála jistě lépe než Sestra smrt Daniela Petra, líbila se mi víc než třeba také Ďáblův spár Lary Dearmanové.

 

Moje hodnocení: 79 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Katarína Holetzová

Nakladatel: XYZ (2018)

Počet stran: 360

 

Kam dál:

Severské krimi asi není potřeba vypisovat, protáčela jsem je už opakovaně. Nechal se už někdo nalákat na moji oblíbenou Åsu Larssonovou? Já zvažuji, že bych si její sérii také poslechla. Namluvila ji Jana Stryková.

Z českých novinek mně chybí přečíst Pět mrtvých psů Michala Sýkory.

 

Co budu číst:

Další thriller v dohledné době asi číst nebudu. Stále mám rozečtené Pršeli ptáci, jsem v polovině a zatím se mi líbí.