Zase budu kritizovat. Nerada, zvlášť když jde o českého autora a severskou krimi ze severu Čech, jak je uvedeno v podtitulu. Co víc bych si mohla přát 🙂 Detektivek/krimi/thrillerů mám načteno celkem dost, severská krimi je moje srdcovka, na české pojetí jsem proto byla hodně zvědavá. V případě Sestry smrt platí to stejné jako pro poslední recenzi – podobně jako Lara Dearmanová v Ďáblově spáru si Daniel Petr podle mě vylámal zuby na moc širokém záběru.

Václav Rákos vyšetřuje úmrtí pacientky, která měla zemřít v rumburské nemocnici na otravu methylalkoholem. Postupně odkrývá její vazby na zdravotní sestru obviněnou z vraždy šesti hospitalizovaných pacientů. A přichází další a další odhalení. Daniel Petr rozhodně není troškař. Nespokojil se jen s vraždami, přidal také únos, umírajícího na rakovinu (ne pacienta nemocnice), komplikovaný vztah mezi sourozenci (nechám to jen takto, bez spoileru), válku v Jugoslávii, válečné veterány, ukradený vlak s čímsi, disidenty, StB, nevěru, znásilnění, dluhy, psychiatrické onemocnění, alkoholismus vyšetřovatele (a jeho ženy), drsné severočeské chlapíky. Podle mě nebylo zrovna dvakrát šťastné ani zasazení děje přímo do Rumburku. V jednom rozhovoru přitom Petr říká, že nejde o rekonstrukci vražd pacientů, ale nastínění jednoho z možných scénářů. Až takhle přímočará spojitost je podle mě na škodu, příliš prvoplánová, zavádějící. Méně komplikovaná dějová linka by prospěla.  Mohl se volně inspirovat a vraždícího zdravotníka zasadit někam jinam a vystavět okolo něj pokud možno o něco jednodušší (ale do hloubky propracovanější) příběh. Potenciál promarnil třeba také s vápnem. Jestli jste už četli, víte, co myslím. Nedalo mi spát, objevovalo se všude, jeho souvislost s vrahem byla zřejmá, vypadalo to tak slibně. Přemýšlela jsem, jaké chemické procesy může vápno katalyzovat, co může zakrýt, rozpustit, jak působí na člověka, co všechno s ním vrah dělal, ale ono ne. Důvod využití mě vysloveně zklamal.

Dost bylo záporů. Ke kladům knihy rozhodně patří prostředí. Drsná krajina, drsní týpci, drsná zima. Sám Rákos je celkem sympaťák, zapálený do práce, s komplikovaným vztahem k manželce a ještě složitější rodinnou historií.

Sečteno a podrženo,  pro mě zklamání. Někdy velké konstrukce fungují, jindy je lepší ubrat a vypilovat detaily. Kdyby si Daniel Petr vyhrál s jednou nebo dvěma zápletkami, mohlo být vše úplně jinak.

Moje hodnocení: 68 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Daniel Petr

Nakladadatel: Host (2018)

Počet stran: 342

 

Kam dál:

Srovnejte se jakoukoli severskou krimi. Máte svoje favority? U mě vede dvojice Stieg Larsson a Åsa Larssonová. Na milost jsem vzala i pokračování Milénia Davida Lagercrantze.

Thrillerů vychází velké množství. Zkuste nějakou z novinek – třeba Jepici Jamese Hazela nebo V pasti lží B. A. Paris. Obě mě ještě čekají. A jak jste na tom s Robertem Bryndzou?

V květnu bude také další čínský thriller Petera Maye – Běžkyně.

 

Co budu číst:

Dám si na chvilku thrillerovou pauzu, viděla bych to na Ptačí tribunál Agnes Ravatnové nebo Záhadu Henriho Picka Davida Foenkonise. Jeho Něžnost byla výborná