Dočetla jsem Svévoli. Nevybrala jsem si ji svévolně, ale záměrně, když jsem brouzdala ve švédských vodách a hledala svou další knižní oběť. Kdo hledá, najde, já našla Svévoli. Pro mě objev s bonusem, protože ji přeložila moje učitelka švédštiny. Je to tenká knížka, přečetla jsem si celkem rychle, ale dlouho jsem uvažovala, co o ní napsat. Vlastně ani nevím, jestli se mi líbila. Spíš než o lásce je o naději, přání, úctě, které se postupně mění v zoufalství, zmar, beznaděj, ničí sebedůvěru a schopnost zhodnotit danou situaci.

Svévole začíná naprosto banálně. Vypráví o Ester Nilssonové, mladé autorce píšící básně a eseje. Žila v přesvědčení, že život je přesně takový, jak se jeví navenek. Vystudovala filozofii, dopsala dizertaci, pracovala jako novinářka a esejistka na volné noze. Žila v harmonickém vztahu, ve kterém po žádné stránce nestrádala. Sama si zvolila styl života, jenž jí vyhovoval, nebyla k němu dohnána okolnostmi. Dalo by se tedy říct, že to byla chytrá žena, věděla, co chce a pracovala na tom. Vše fungovalo až do chvíle, než byla oslovena s žádostí, zda by mohla připravit přednášku o známém umělci Hugu Raskovi. Ester souhlasila. Udělala tak velkou chybu. Huga obdivovala, zamilovala se do něj, zničila stávající vztah a čekala, čekala a čekala. Ztratila schopnost racionálně uvažovat, přestala věřit svým blízkým, když se jí snažili otevřít oči. Když se (opakovaně) zdálo, že by se mohla od Huga oprostit, stačilo, aby jí dal náznak, že by s ní mohl dále počítat, i když se jednal o náznak naprosto vágní. Opět pak doufala, čekala, volala a psala, i když se odpovědi nedočkala.

Svévoli by si měli přečíst asi všichni. Ti, kdo mají vztah, kdo jej chtějí, ti, kteří začínají s novým partnerem nebo jsou si jisti, že nyní je jen přechodné období, kdy se jejich vyvolený nebo vyvolená moc neozývají. Stejně tak i ti, kteří se svým potencionálním partnerům ozývají velmi sporadicky a nechápou jeho/její reakce. Někomu může Svévole otevřít oči. Příběh Ester si na nic nehraje, jen ukazuje, jak se z ženy stojící pevně na nohou může stát nepříjemná stíhačka.

Moje hodnocení:

Nevím, nevím. Ester byla totálně nesympatická, Hugo zase sebestředný pitomec. Ale o tom by kniha měla být, není nic horšího než naprosto průměrné a nudné hlavní postavy. Zajímavá by podle mě byla konfrontace pohledů Ester a Huga. Ta v knize ale ní, autorka se soustředila jen na Ester.

Sečteno, podtrženo – 82 %  (nemohla jsem se rozhodnout mezi 80 a 85 % :o))

 

Kam dál:

Asi by neškodilo něco, kde vše dobře dopadne :o). V tomto případě sáhněte po nějaké knize od Jenny Colganové, Lucy Diamond nebo Abby Clementsové. Nebo třeba po výborných Úterních ženách od Moniky Peetzové a pak po jejich dalších dvou dílech.

Pokud chcete knihu s rozporuplnou hlavní hrdinkou, přečtěte si Slepou mapu Aleny Mornštajnové nebo Švadlenu z Dachau od Mary Chamberlainové.

 

Co budu číst dál:

Svévoli jsem přečetla mezi Nejmenuji se Miriam a Dubnovou čarodějkou od Majgull Axelssonové. Teď jsem asi v polovině Čarodějky, recenze vás tak brzo nemine. Tedy snad.