Nerada to píšu, ale Ve světle toho, co víme bylo pro mě zklamáním. A přitom to vypadalo tak slibně. U dveří investičního bankéře se objeví jeho přítel Zafar, se kterým před lety ztratil kontakt. Nají se, vyspí a začne vyprávět svůj příběh. Byla jsem natěšená a zvědavá. Recenze jásaly: „Ve světle toho, co víme je neobyčejná meditace o hranicích a využití lidského vědění, srdcervoucí milostný příběh a působivé svědectví o duševním rozpadu jednoho muže.“

„Ohromující prvotina představuje intelektuální hostinu… Avšak v jejím jádru stojí jednoduchá otázka: Jak souvisí vědění s moudrostí, štěstím a pravdou?“

Já měla už od začátku problém se začíst. Nejdříve jsem to přikládala nezvyklému zpracování románu, chybí totiž označení přímé řeči. Mohlo by se to zdát jako hloupost, ale mně to čtení docela komplikovalo. Co bylo horší, Rahman přeskakuje ze vzpomínek vypravěče na ztraceného a znovu nalezeného Zafara a zpět, skáče v čase, událostech. Zmatek. Opakovaně  jsem se musela vracet, abych se ujistila, o kom vlastně čtu.

Co se Rahmanovi musí nechat, ukazuje výbornou znalost reálií. V knize plně zúročil svůj původ, studium i profesi. Narodil se v Bangladéši, v dětství s rodiči emigroval do Velké Británie. Studoval na univerzitách v Oxfordu, Cambridgi, později na Yaleově univerzitě v USA. Pracoval jako investiční bankéř a právník v oblasti mezinárodních lidských práv. Stejně nebo velmi podobně jako jeho postavy. Bez zaváhání píše o Kurtu Gödelovi, jeho teoriích, životě i přátelství s Albertem Einsteinem, o pár stránek dál rozebírá různá náboženství, současnou situaci i historii Indie nebo Bangladéše, aby se poté přesunul do Afghánistánu. Vypravěč je také slušný, na správném místě prohodí nenápadnou větu, kvůli které musíte číst dál, i když nadšení stejně jako já nejste.

S knihou jsem měla stejný problém jako s Vídeňským bratrstvem nebo Kalypsem Ingara Johnsruda. Všeho bylo prostě moc. Ani v nejmenším mi nevadí romány opírající o fakta, velmi důležitá je ale míra. Tady zastínila hlavní dějovou linku a koncept románu se pro mě rozpadl. Výše uvedený srdcervoucí milostný příběh si také představuji trochu jinak.

Nerada knihu úplně haním, některé pasáže byly výborné, nicméně jako celkem mě nenadchla.

Co vy? Četli jste? Souhlasíte se mnou? Nebo jsem podle vás úplně mimo?

Moje hodnocení: 56 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Zia Haider Rahman

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 592

 

Kam dál:

Jestli vás zajímá matematika, přečtěte si knihu Yannick Grannecové Bohyně malých vítězství. Je o Kurtu a Adele Gödelových. Četla jsem ji před Ve světle toho, co víme. V pasážích, kde se Rahman zabýval Gödelem, jsem jen přikyvovala jojo, to vím. Osobnost Kurta Gödela za pozornost bezesporu stojí. Stejně tak jeho manželky.

 

Co budu číst:

Netrpělivě vyhlížím 7.9., Lisbeth a Milénium se blíží. Nyní rozvažuji mezi Pískovým vrchem a Warrenem XIII. a Vševidoucím okem. Očividně žánrově moc vyhraněná nejsem…