Tak jo, po dočtení druhé knihy Ingara Johnsruda musím říct, že my dva nejlepší knižní kamarádi nebudeme. Možná tak známí. Jestli si nepamatujete nebo jste nečetli moji recenzi Vídeňského bratrstva, dala jsem mu 71 %. Zdálo se mi všeho příliš. Bratrstvo mělo ale celkem otevřený konec, Fredrik Beier nedořešil spoustu věcí, sáhnout po druhém dílu byla proto nutnost. Dala jsem tedy Ingaru Johnsrudovi druhou šanci. Ne, že bych byla úplně zklamaná, ale prostě to u mě nějak nefunguje.

Začátek vypadal celkem slibně, Fredrikův pokus o sebevraždu, pohřešovaná žena, vražda a nejasnosti ohledně identifikace těla, další komplikace ve Fredrikově osobním i profesním životě. Děj se odvíjí opět ve dvou časových rovinách. Zločin v současnosti má kořeny v minulosti, v tomto případě ne v době druhé světové války, ale v devadesátých letech. Skupinka norských vojáků dostala tajný úkol, který totálně nezvládla. Během čtení dostanete několik variant, co se na ruském území, kde měli svoji misi splnit, stalo. Zapletených je víc, někteří se objevili již v prvním díle série. K mému spíše nemilému překvapení vyšetřovatelé narazí i na další stopy vedoucí k masakru v náboženské sektě (Vídeňské bratrstvo). Johnsrud moc chce, má velmi široký záběr, nabízí hodně souvislostí, ty ale někdy působí zkratkovitě a lehce prvoplánově.

Pokud se vám líbilo Vídenské bratrstvo, bude se vám líbit i Kalypso, pokud spíše ne, budete na tom stejně jako já, druhý díl vás nenadchne. Johnsrud si naprosto drží svůj styl. Bohužel pro mě tak zůstalo nešvarů, které jsem vytýkala. Opět čtenáře mate spoustou falešných stop, i když tady je to částečně omluvitelné tím, že se vyšetřování točí okolo tajných služeb, ty mystifikovat musí. Zvlášť o takové věci, která stála na začátku všeho a která dala vzniknout Kalypso. Moje nevelké nadšení pro knihu je možná dané i tím, že mi nesedí Fredrik Beier. Prožil toho sice hodně, ale plácá se v tom, je celkem egoista, opakovaně potopí nebo zasklí rodinu i další lidi ze svého okolí. Utíká před problémy, sám před sebou, někdy s menším, jindy s větším úspěchem. Aby falešných stop a zmatku ve Fredrikově životě nebylo málo, Johnsrud naznačuje problémy i v životě Kafy (prozatím se jimi více nezabývá), přidává opět biologické zbraně, vedle řecké mytologie i Kaina a Ábela nebo umělé střevní vývody. Pro mě je výsledek trochu jako dort Pejska a Kočičky. Rozhodně neplatí, že když dáš sto dobrých věcí, bude 100x dobrý dort nebo detektivka. Více by mi vyhovoval užší záběr, ale precizně propracovaný.  Jak jste na tom s Ingarem Johnsrudem vy?

Moje hodnocení: 65 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Ingar Johnsrud

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 448

 

Kam dál:

Můj trojlístek nejoblíbenějších krimi sérií zůstal beze změny: Milenium Stiega Larssona a nyní i Davida Lagercrantze, série s Rebeckou Martinssonovou Åsy Larssonové a čínské thrillery Petera Maye. Li Jenovi a Margaret Campbellové slušně šlape na paty Enzo Macleod. Peter May prostě umí.

 

Co budu číst:

Právě vychází Hadohlavec, další ze série čínských thrillerů. Mám jasno!

V nejbližší době si chci přečíst také knihy Iana Mannoka s komisařem Jerúldelgerem. Vraždy na mongolský způsob vypadají hodně lákavě.