Žít sama a užít si to napsala šéfredaktorka časopisu Vogue Marjorie Hillisová v roce 1936, spousta věcí, o kterých píše, nicméně platí stále.

Tato kniha není žádným manuálem propagujícím sólo život. Pět z deseti lidí, kteří žijí sólo, si nedokážou sami poradit, a nejméně tři z těch zbývajících jsou nehorázní sobci. Pravděpodobné ale je, že v některých obdobích svého života, třeba jen v přestávkách mezi manžely, se budete muset smířit s životem o samotě … Vtip je v tom, že na to, jak úspěšně žít sama,existuje metoda. Ostatně jako na vše ostatní, v čem chcete být opravdu dobrá. Ať už se díváte na svou domácnost sólo ženy jako na prokletí, nebo na dobrodružství (a je vám dvacet šest nebo šedesát šest), potřebujete plán,máte-li z toho vytěžit to nejlepší.“

Tyto úvodní věty plně odpovídají celému textu. Kniha není žádná agitka a jásavá reklama na život bez partnera, ani v nejmenším není proti mužům zaměřena. Manželství nebo partnerský život Marjorie Hillisová nezatracuje. Jen nabízí návod, jak z dané situace vytěžit maximum, jak vidět a vážit si sama sebe. Vychází z jednoduchého konceptu – zahořklá žena s malým sebevědomím a vztekem na celý svět své štěstí, vyrovnanost a klid hledá o hodně hůř. Hillisová na to jde s nadhledem a vtipem. Učí t.č. sólo ženy nerezignovat,žít, nejen přežívat. Dělat to, co mají rády, bavit se. Ať už je to cokoli.

Aby byla kniha co nejvíce názorná, po teoretických úvahách a doporučeních uvádí příklady protichůdného chování, tj. co dělá žena, která se svou situací nesmířila, a ta, která svůj nynější stav akceptovala bez rozpaků,resp. sama se pro něj rozhodla. Hillisová provádí etiketou samostatné ženy,možnostmi, jak může naložit s volným časem, pokud nějaký má. Výborné jsou třeba kapitoly Radosti postele pro jednoho a Dáma a lihoviny. Nečekejte nějaké nepřístojnosti. Je to milé a úsměvné.Něco využijete i dnes – třeba dát si věci k ruce, abyste nemusela zbytečně vstávat, jak si vybrat správné pyžamo, v němž se budete cítit dobře. Jiné rady nyní už tak praktické nejsou, například pokud nemáte dostatek peněz a chcete zapůsobit na kamarádku, Hillisová nabízí možnost zůstat v posteli v kvalitním pyžamu, pozvat přítelkyni domů, připravit drobné občerstvení a na odpoledne najmout služebnou. Náklady minimální, efekt maximální.

Když návštěva přijela, byla uvedena do ložnice slečny P., ve které prosvítalo skrze žaluzie odpolední slunce a dopadalo na vázu s růžemi na toaletním stolku. Slečna P., sama pečlivě upravená a opřená o polštáře, měla na sobě zářivě bílý saténový noční úbor s alenconskou krajkou a kouřově růžový sametový noční kabátek. Povlečení v její posteli bylo rovněž kouřově růžové,s krajkovými pruhy. Během čaje … telefonovali slečně P. dva ctitelé. To byla náhoda, kterou slečna P. důmyslně zinscenovala.“

V tom je vtip a úspěch knihy. Hillisová jí oslovila velké množství žen. Byla ikonou, netajila se svým životním stylem, možnost být spokojená ukazovala  ženám bez rozdílu věku, postavení nebo příjmu. Kolik followerů by asi nyní měla na sociálních sítích 🙂

Moje hodnocení: 85 %

Bibliografické údaje:

Autor: Marjorie Hillisová

Nakladatel: Cosmopolis (2018)

Počet stran: 160

Kam dál:

Zkuste kontrast, třeba Sítě Petry Dvořákové nebo třeba Místa ve tmě Lidmily Kábrtové – ta jsem nyní dočetla, hodně povedené.

Dobrý protiklad nabízí i Hodinky od Ašera Zuzany Dostálové, ty jsem moc nevychválila, ale jsou o ženách, které jejich rozhodnutí solidně semlelo.

Co budu číst:

Doháním resty. Sáhnu po Tagesordnung Érica Vuillarda. Na přečtení také čeká Váha inkoustu Rachel Kadishové.