Opět jsem trochu vyšla ze svého stínu a na chvíli opustila svou knižní komfortní zónu. Poslechla jsem si Knihu vzpomínek Rowan Colemanové.

Jestli jste na můj blog zavítali opakovaně (díky!), není pro vás novinkou, že cíleně nečtu knihy o nemocech, závažných prognózách a jejich dopadech na pacienta i jeho okolí. Nechci to téma vytěsnit a dělat, jako by neexistovalo, ale s takto i jinak nemocnými se setkávám každý den v práci. Vidím jejich naději, bezmoc, úlevu i smutek, to vše patří do mého reálného života. Nemám proto potřebu to mít také v knihách. Tak čtu o holocaustu, vraždách, válce v Bosně nebo Ku-klux-klanu. Možná trochu paradox, ale velkou záhadu v tom nehledejte, nejsem prostě typ na červenou knihovnu.

Kniha vzpomínek má jen několik málo postav a jedno veliké téma. Claire je lehce výstřední čtyřicátnice, učitelka angličtiny. Má dvě dcery, jednu čerstvě dospělou Caithlin a tříletou Esther. Myslí si, že s matkou moc nevychází, o to víc miluje svého manžela Grega, otce Esther. Má také Alzheimera, jeho dědičnou formu. Umřel na něj její otec, ona měla 50% pravděpodobnost, že ho zdědí. A zdědila. Drobné náznaky dlouho ignorovala, každý přeci někdy neví, kde nechal peněženku nebo si nevybaví nějaké slovo. Když ale před školou nabourala, protože najednou nevěděla, jak použít volant, nešlo už nemoc přehlížet.

Když ještě může, začne si psát knihu vzpomínek. Přispívají do ní také Ruth, její matka, Claire a Greg. Přítomnost střídají důležité vzpomínky, seznámení rodičů, onemocnění a smrt otce, dětství Caithlin a vztah Claire s Gregem. Nevím, co na mě zapůsobilo silněji, jestli poslouchat Claire a sledovat její ztráty a krátké návraty nebo se na ni dívat očima blízkých.

Rowan Colemanová nemoc a postupný rozpad osobnosti Claire vykreslila dokonale. Původně rusovláska plná života, milující svou rodinu a červenou barvu, citující anglické klasiky postupně nepoznává svého manžela, nevybavuje si slova, nedokáže přečíst pohádku, neví, jak použít telefon nebo jiné naprosto běžné věci. Utíká z domova, aby se ihned ztratila. Rozčiluje se nad stálým dohledem matky, i když je potřeba. Nevybaví si jméno dcery, z přítomnosti manžela je nesvá. Díky zvládnuté základní problematice mně až tak nevadily lehce sladkobolné odbočky, občasná klišé a v rámci možností růžový konec. Pár procent v hodnocení ale ubraly.

Claire načetla Dana Syslová, Terezie Taberyová Caithlin, Šárka Vondrová Ruth a Martin Preiss Grega. Ze začátku mi moc neseděl hlas Dany Syslové, ale jistě ne do té míry, abych přestala poslouchat. Terezie Taberyová a hlavně Šárka Vondrová jsou výborné.

Knihu vzpomínek jsem před poslechem nečetla, nemám tak srovnání. Téma a ich forma jsou pro audioknihu jako dělané, dodávají poslechu velkou sugestivitu. Jen konec poslouchejte pro jistotu raději doma, já brečela jako malá…

Moje hodnocení: 74 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Rowan Colemanová

Interpreti: Dana Syslová, Terezie Taberyová, Šárka Vondrová, Martin Preiss

Vydavatel: Audiotéka, Bookmedia

Délka: 11 hodin a 7 minut

 

Za audioknihu díky Audiotéce.

 

Kam dál:

Opět by se nabízelo přečíst si Pohyblivý písek Henninga Mankella, ale zatím vyčkám. Téma nemoci úplně neopustím, protože na přečtení čekají Duchové Rainy Telgemeierové.

Třeba se také někdy dostanu k dalším knihám Rowan Colemanové.

Pokud chcete zůstat u Alzheimera, přečtěte si Pořád jsem to ještě já Lisy Genovy nebo Kam se poděla Elizabeth Emmy Healeyové. Za pozornost také stojí Opozdilec Dimistri Verhulsta.

 

Co budu číst:

V poslechu moc neodlehčím, čeká mě Jeden den Ivana Děnisoviče Alexandra Solženicyna, číst do ucha mi bude Miloslav Mejzlík. Výběr potvrzuje to, co jsem psala na začátku.

Dočetla Dům s vypůjčeným výhledem Martiny Leierové, recenze příště. Začala jsem s Eleanor se má vážně skvěle Gail Honeymanové, četla jsem reakce nadšené i nic moc. Zatím úplně do stropu neskáču, ale jsem na začátku. Uvidíme, uvidíme…