A co láska? Zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou je ale velmi těžké odpovědět. Ať už máte na mysli lásku partnerskou, rodičovskou, všeobjímající, oddanou, věrnou, zničující, svazují, omezující nebo sebelásku. Možné odpovědi nabízí ve své prvotině i Šárka Šišková, žena mnoha tváří (nebo jedné komplexní). Akademická malířka, zakladatelka Ateliéru oděvního designu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, módní návrhářka, jejíž modely jsou zastoupeny ve stálých sbírkách Musea at FIT společně s třeba modely Coco Chanel, Diora nebo Paco Rabane.

Své tři povídky zasadila do prostředí, která zná. Profese módní návrhářky jí dává nahlédnout do hereckého světa. Detaily doplňuje díky přátelství a dlouhodobé spolupráci s Petrou Hřebíčkovou. Mladá herečka Alice, režisér Patrik a úspěšný herec Roman se objevují v povídce první i třetí. Povídka první Červený kabriolet je v jistém smyslu komorní drama několika málo postav. Herečky, která má nakročeno k úspěšné kariéře, režiséra užívající si svou moc, majícího velké plány i ambice a již známého herce, jenž má být hlavním tahákem filmu, díky němuž se všichni sešli. Šišková je znova svedla dohromady v povídce třetí Ryba ve vodě. Z hereckého prostředí si v Nikdy nechodím pozdě odskočila na akademickou půdu umělecké vysoké školy, tj. dalšího jí blízkého prostředí. Scény i postavy zachycuje s jakoby filmovou přesností. Nezůstává ale jen na povrchu a popisu, jde do hloubky, zabývá motivací, pocity či důsledky chování postav – pro ně samotné a jejich okolí.

„Alice má zavřené oči, Patrik i Roman už dávno ukončili svou řeč o filmování. Neposlouchala je. Je ponořená ve vzpomínkách na svou vzpouru. Chce se jí brečet. Náhle má oči plné slz. Nikdo neví, co prožila, kolik samoty. Měla za to, že oba její rodiče se rozhodli žít si pouze svůj život, ona na ten čas nebyla připravená. Živě si pamatuje první Vánoce u Michala. Zavřela se do koupelny jejich panelového bytu, kde nad vanou viselo prádlo, pračka byla plná pracích prostředků a naskládaných ručníků. Alice plakala, opřené o umyvadlo. Bylo jí smutno s vědomím, že tato naprosto obyčejná, ale fungující rodinka jí absolutně nepatří.“

Její postavy se do jisté míry chovají sobecky, ve své volbě zohledňují jen sebe, druzí – včetně jejich blízkých – je v kritický moment až tak nezajímají. Na první pohled mají vše potřebné, jsou úspěšní, mají potenciál, zázemí, ke komu se vracet, ale na pohled druhý je vše zcela jinak. Jsou neukotvení, osamocení, ztraceni sami v sobě, svých přáních i potřebách.

„Neumí se zorientovat ve svých pocitech. Měla by být potěšena, ale není. Dnešní výlet za město, dárek, který jí svítí na jejím zápěstí, oběd s Richardem, projekt, který se rychle rozjíždí. Ale je zmatená. Uvnitř cítí nekonečný smutek a prázdno. Touhu. Ale po čem? Umí ji vůbec pojmenovat?!“

Šišková má cit pro detail i pointu, která je ve všech třech povídkách překvapující, ale s dějem plně korespondující. Otazník v názvu sbírky je plně na místě. Ostatně stejně jako v každém vztahu, v každé lásce.

Ocenit je potřeba také grafickou stránku, zvláště obálku s akvarelem autorky.

 

Moje hodnocení: 82 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Šárka Šišková

Nakladatel: Artview/Literi (2018)

Počet stran: 251

Ukázky si můžete přečíst tady.

 

Kam dál:

Povídky Moniky Petrlové, Vladimíra Pohoreckého nebo Vladimíry Valové. Nečekané pointy mi nejvíce evokovaly především Moniku Petrlovou.

Aktuálně vyšla Šárce Šiškové i druhá kniha Dokonalý život?. Dám vědět :).

 

Co budu číst:

Čtu Monu Biancy Bellové, která má vyjít 17.9. Bolavě výborné čtení.