SKLÁDÁM POKLONU

Jodi Picoult:
Vypravěčka
Antony Doerr:
Jsou světla, která nevidíme
Zeď vzpomínek
Mariam Izaguirre:
Když život ještě býval náš
Khaled Hosseini:
A hory odpověděly
Lovec draků
Tisíce planoucích sluncí
Antonio G. Iturbe:
Osvětimská knihovnice
Eve Makisová:
Tymiánové dopisy
Anna Votická:
Zachráněna v šanghajském ghettu
María Duenasová:
Čas mezi šitím
Mise zapomnění
Kateřina Tučková:
Vyhnání Gerty Snirch
Žítkovské bohyně
Morris Gleitzman:
Kdysi
Nicole Kraussová:
Muž vejde do pokoje
Annejet van der Zijlová:
Sonny Boy
Flanery O’Connorová:
Dobrého člověka těžko najdeš
Steve Sem-Sandberg:
Chudí v Lodži
Muriel Barberyová:
S elegancí ježka
Pavol Rankov:
Matky
Stalo se prvního září
Lois Lowryová:
Spočítej hvězdy
Arnošt Lustig:
Colette
Dita Saxová
Démanty noci
Krásné zelené oči
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Anne Franková:
Deník
Rivka Lipszycová:
Deník Rivky Lipszycové
Markéta Pilátová:
Tsunami blues
Marcus Zusak:
Zlodějka knih
Wendy Holden:
Narodili se, aby přežili
Ayse Kulinová:
Poslední vlak do Istanbulu

1947

Co se vám vybaví, když se řekne rok 1620? Bitva na Bílé hoře? 1914? Začátek první světové války? 1945? Konec druhé světové války? A co 1947? Upřímně, než jsem si přečetla knihu Elisabeth Åsbrinkové, docela bych váhala. Přitom se toho dělo tolik. Svět se začal vzpamatovávat z druhé světové války. Lidé se snažili žít v [...]

Mischling

Po čase jsem se znova vrátila do Osvětimi, tentokrát k dvojčatům Staše a Perle Zamorským. Podle norimberského zákona z roku 1935 na ochranu německé krve a německé cti byly považované za mischlinge neboli míšenky. Pocházely z polské Lodže, jejich tatínek pracoval jako lékař. Když šel v noci po zákazu vycházek ošetřit nemocné dítě, beze stopy [...]

Hana

Vím, že budu už trapná s dalším chvalozpěvem.  Začínám tedy jako již tradičně. Hana je kniha, na kterou jsem se dlouho těšila. A další klišé, Hana je skvělá. Jenže ono je to pravda. Alenu Mornštajnovou mám moc ráda. Objevila jsem ji krátce po vydání Slepé mapy, její prvotiny, která mi v paměti uvízla na dlouhou dobu. Proto [...]

Amerikána

Jak jsem psala v poslední recenzi, opravdu nečtu jen severskou literaturu. Podívejte :o). Včera jsem dočetla Amerikánu. A je to Kniha s velkým K :o). Výborná grafika obálky, 552 stran a hlavně děj, který si vysoce nastavenou laťku z úvodu drží prakticky celou dobu. Amerikána je jedna z jarních novinek nakladatelství Host. Těšila jsem se na ni celkem dlouho, [...]

Poslední vlak do Istanbulu

Na konci minulého roku jsem dočetla Poslední vlak do Istanbulu turecké autorky Ayşe Kulinové. Ayşe Kulinová (nar. 1941) vydala dvacet osm knih, do češtiny byl zatím přeložen jen Poslední vlak do Istanbulu. Ačkoli jsem už o holocaustu přečetla desítky knih, žádná nebyla o tureckých Židech. Poslední vlak začíná zrodem velké lásky mladé muslimky Selvy z vlivné [...]

Tsunami blues

Knihy Markéty Pilátové mají pro mě nezaměnitelnou podobu, a to nemyslím jen lokací vyprávění. Tsunami blues začíná v destinaci pro autorku netypické, ale latinskoamerická stopa a další směřování je i tam jasně patrné: hlavní hrdinka Karla hraje na trubku, její učitel Lázaro Milo pochází z Kuby a kromě hraní na trubku učí Karlu španělsky. Děj se rychle [...]

Spočítej hvězdy

O knížce Spočítej hvězdy jsem nějakou dobu věděla, ale v záplavě novinek jsem její přečtení odkládala. Na takové knížky je prostě potřeba mít náladu. Četla jsem detektivky (třeba Poslední poutník nebo Rozkazy z Berlína), lehkou romantiku (Ostrov s vůní čerstvého chleba), české knížky (Lucemburská zahrada, povídkové sbírky), pak třeba Bůh v troskách, až jsem se [...]

Kdysi

Ani nevím, proč si takové knížky vybírám, když je mi z nich špatně. Recenzi knížky jsem začala psát na s. 31, kdy jsem ji musela na chvíli odložit. A v průběhu čtení to nebylo zdaleka naposledy. Kdysi není jednou knížkou o druhé světové válce pohledem židovského dítěte (nebo s dítětem jako hlavním hrdinou), kterou jsem [...]

Load More Posts