Chirurg jako audiokniha, moje nadšení tak ještě jednou vydržte, Pavel Batěk coby Hynek Grábl zato rozhodně stojí. Lepší interpret mě nenapadá. A to nejsem ovlivněná seriály z lékařského prostředí. Vím, že v nich Batěk hraje/hrál, nicméně je nesleduji. Nemocnice mi stačí v práci, v televizi se na ni dívat nemusím/nechci.

Kdo jste četli recenzi Chirurga, přeskočte na konec textu, která se věnuje přímo audioknize.

Chirurg je podle mě prozatím nejlepší kniha Petry Dvořákové. Reakce na ni sleduji, byla jsem hodně zvědavá, jak ji budou hodnotit čtenáři/recenzenti profesně se pohybující mimo zdravotnictví. Dědina většinou uspěla víc, což asi překvapivé není. Na podobných dědinách se pohybuje víc lidí než v bílých pláštích. Tak musím jásat o to víc, abych to aspoň trochu vyvážila.

Hynek Grábl měl vše, co chtěl, co si vysnil. Vystudoval medicínu, vzal si ženu, se kterou začal chodit již na škole. Později nastoupil na jednu pražskou chirurgickou kliniku. Měl šikovné ruce, talent, správný tah na branku, ale také závislost na alkoholu. Ačkoli si myslel, že je schopný ji kontrolovat, nebylo tomu tak. Po jedné události spojené s pitím musel z kliniky odejít. Začal mu nový život spojený s pocitem viny, osobního i profesního selhání, neustálými výčitkami manželky, přezíravými pohledy jejích rodičů, stagnující kariérou v malé nemocnici. Na všech frontách špatně. Je možné odrazit se od dna? Lze začít znova? Když člověk jednou zklamal, udělá to opět? Hynek ano. A nejen jednou. Kombinace nespokojenosti a neustálého tlaku se na něm podepisuje. Každý den řeší problémy pacientů, nikoho ale nezajímají problémy Hynkovy. Musí se plně koncentrovat, odvést vždy perfektní výkon, chyba může mít katastrofální důsledky. Je ale potřeba pamatovat na to, že i chirurg je jen člověk. Se všemi klady i zápory.

Děj velmi zdařile graduje. Dvořáková čtenáře postupně uvádí nejen do chodu chirurgické ambulance, operačních sálů, Hynkova vztahu s manželkou, dětmi i na pracovišti, ale zejména do jeho pochodů vnitřních. Co vše pro něj znamená medicína, co vztah s manželkou, dětmi, co alkohol. Přibírá hráče, kteří toho hodně dramatizují, a tlak na Hynka tak zvyšují. On v něčem povoluje, za jiným si neochvějně stojí. Je slaboch, i když v jádru dobrák. Nebo opačně, je dobrák, ale slaboch.

Dvořáková se ve svých knihách věnuje velkým tématům – víře, závislostem, poruchám příjmu potravy, sebevědomí, pohledu na sebe sama i na ty ostatní. Píše o manipulaci, o tom, jak naše chování ovlivňuje druhé, resp. jak druzí ovlivňují nás. V recenzi Sítí jsem citovala kousek z rozhovoru: „Negativní zkušenosti vás můžou lámat, pořád vám zůstává volba – buď zbytek života pronaříkáte, jaké nespravedlnosti se vám staly a proč právě vám, nebo jednoduše vezmete karty, které vám zůstaly, a pokusíte se s nimi hrát dál. A já těch karet mám pořád ještě dost.“

Dvořáková toho prožila hodně, její zkušenosti se v knihách odráží. Pro postavy je mj. důležitá víra (v širším pojetí) a naděje. Pokud jsou schopny sebereflexe, zvládnou toho hodně. Musí ale chtít.

„Najednou jako by na mě zase padala těžká deka, pod kterou se začínám dusit. Na moment dokonce zalituju, že to dopadlo právě takhle. Pak se ale seberu a zkouším se utěšit, že přes všechno tohle svinstvo, který tady je, mi přece jen zůstává to nejdůležitější – chíra. A tu mám pořád rád.“

Batěk dává Gráblovi vše potřebné. Je dostatečně otrávený doma a zároveň (většinou) takový ten správně zapálený chirurg, pro něhož představuje přeplněná čekárna motivaci. Ze začátku mě nejvíc bavily pasáže, kdy je pořádně nas… naštvaný – hádky se synem se spoustou nadávek, sarkastické poznámky glosující prakticky vše, co se týká jeho manželky, nulová tolerance k blbosti ostatních. Baťkem vtisknuté pohrdání střídá text, kde figurují jeho rodiče a Grábl se mění. Jakkoli je cynický, naštvaný na sebe i okolí, udělal spoustu přešlapů a chyb, jednoznačně záporná postava to není. Ten tah na branku mu zůstal, z pasivní polohy, kdy je ve vleku událostí minulých i současných, Grábl přechází do té aktivní a Batěk to vystihuje. Za mě velmi zdařilá interpretace, autentická, věrně reflektující Gráblovy pochody vnitřní i ty zevní okolo něj.

Text doprovází tóny elektrické kytary (aspoň myslím, že je elektrická), plně korespondující s Gráblovým muzikantským já.

 

Moje hodnocení: 95 %

Hodně povedený pohled do (trochu) černé duše/svědomí jednoho chirurga. Je vidět, že Dvořáková je původní profesí zdravotník. Ty jemné nuance jsou nepřenositelné. Mě stejně jako Hynka svým způsobem fascinuje ticho noční nemocnice. Pro pacienta čas na odpočinek, spánek, pro zdravotníky často klid před bouří. Úplně stejně jako on vnímám prázdnou ranní ambulanci. Lehký stres, očekávání, co nový den přinese. Znám i ten zvláštní pocit, když se dívám na pacienta, probírám se příznaky, které nevypadají nějak významně, ale skutečnost by mohla být úplně jiná. Ve spoustě dalších věcí to nám naštěstí jinak než Hynek :).

Autentičnost knize dodává i styl psaní Dvořákové. Striktně spisovná češtině k něčemu takovému neseděla. A v porovnání s Dědinou je to čeština jak z partesu :).

Audioknize jsem přidala ještě plně zasloužených 5 %.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Petra Dvořáková

Vydavatel: OneHotBook (2019)

Interpret: Pavel Batěk

Režie: Jitka Škápíková

Délka: 9 hodin 50 minut

 

Za poskytnutí audioknihy díky vydavatelství OneHotBook a portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 352

 

Za poskytnutí knihy díky nakladatelství Host.

 

Kam dál:

Cokoli od Dvořákové. Moje tři nej vedle Chirurga patří i výše zmíněné Sítě a Dědina.

Chirurgie se nyní objevuje ve více novinkách – Nebe nad Jemenem Tomáše Šebka nebo Umění řezničiny Lindsey Fitzharrisové.

 

Co budu číst a poslouchat:

Prašinu 2 Vojtěcha Matochy.