Velmi milé překvapení. Dopis Kathryn Hughesové vypráví o dvou ženách ve dvou různých časech, resp. třech, pokud započítáme prolog a epilog, jejichž životy se v jednom okamžiku protnou.

Děj začíná v březnu 1973 u Tiny Craigové.

Tentokrát umře, tím si byla jistá. Věděla, že jí zbývá jen několik sekund, a tiše se modlila za rychlý konec. Cítila, jak jí po zadní straně krku stéká teplá, lepkavá krev. Slyšela, jak ji s odporným zvukem praská lebka, když jí manžel třískl hlavou o zeď. V ústech měla cosi jako štěrk; věděla, že je to zub, a zoufale se jej snažila vyplivnout. Jeho ruce jí tak pevně svíraly hrdlo, že se vůbec nemohla nadechnout ani vydat sebemenší zvuk. Plíce volaly po kyslíku a tlak za očními bulvami byl tak intenzivní, že věděla, že jí musí prasknout. Hlava se jí zatočila a potom naštěstí začala omdlévat.“

Tina přežije. Ostatně jako už mnohokrát předtím. Její manžel Rick je žárlivý alkoholik a sázkař, který má potřebu ji vlastnit. Rozčílí ho každá drobnost, Tina žije v neustálém strachu, ale i tak se k němu nestále vrací, omlouvá ho před sebou i okolím. Je přesvědčená, že ho miluje. Uvěří mu cokoli, nechá ho udělat cokoli. Unik z bezútěšné reality pro ni představuje náhodně nalezený dopis v kapse kabátu, který někdo věnoval charitě, kde pracuje. Jeho odesílatel Billie ho napsal Chrissie, ale z nějakého důvodu se k ní nikdy nedostal.

Chrissie, ona Chrissie, žena z druhé časové linky, jde na jaře roku 1939 tančit. Její rodiče – otec je vážený lékař a matka porodní asistentka – ji drží velmi zkrátka. Chrissie pracuje, plní všechny své povinnosti, ale zejména otci není nic dobré. Večerní útěk do tančírny s kamarádkou, jež rodiče také neschvalují, jí umožnuje alespoň na chvíli být sama sebou bez stálého dozoru. Chrissie se ten večer seznámí s Billym, mužem, o němž si myslela, že jí nikdy nemůže všimnout. Jenže se spletla.

Dopis je příběh dvou žen, které dopustily, aby s nimi jejich (rádoby) blízcí manipulovali. Tina se nechá bít a zneužívat od vlastního manžela. Chrissie zase ubližuje vlastní otec, později teta a mnozí další. Obě jsou přitom chytré mladé ženy, které by měly mít na danou věc náhled. Tina se ale stala typickou týranou ženou. Opustit manžela představuje jedinou možnost, jak může dál žít, nejen přežívat, nicméně jako mnoho žen v podobném postavení toho není schopná. Chrissie vše komplikuje i doba, v níž žije. Její rodina patří k tzv. vyšší vrstvě. Dominantní otec je nesmlouvavý k pacientům i k dceři. Je přesvědčený, že ví, co pro ni je a není dobré. I když Chrissie někdy (skrytě) revoltuje, v rozhodujících okamžicích otce poslechne, resp. neodporuje mu. Má na výběr?

Kathryn Hughesová píše o tlaku vyvíjeném okolím, důvěře, přátelství, víře v sama v sebe i ostatní. Dopis je zamyšlením nad tím, do jaké míry jsme schopni rozhodovat se sami za sebe, jestli věříme více sobě nebo druhým. Hlavní téma představuje postavení ženy ve vztahu partner/partnerka, dcera/otec v různé době, ale s velmi podobným výsledkem. Dopis zdaleka není jen o bezmoci, kterou obě ženy prožívají, je také o odhodlání a naději.

Nebojte, žádná prostoduchá romance to rozhodně není.

Moje hodnocení: 80 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Kathryn Hughesová

Nakladatel: Cosmopolis (2018)

Na stránkách nakladatelství si můžete přečíst i ukázku.

Počet stran: 320

 

Kam dál:

Dopisy, které nikdo nečetl Iony Greyové, Butik Astor Place Stephanie Lehmannové, Kufr paní Sinclairové Louise Waltersové, Ztracený dopis Jillian Cantorové. Nebo také Cop Lætitie Colambani, Vegetariánka Han Kang, Sítě Petry Dvořákové a Houbařka Viktorie Hanišové.

 

Co budu číst:

Sáhla jsem po Chodí pešek okolo Evy Límanové.