Kim Čijong je nejen název knihy, ale mělo by to být i nejčastější jméno jihokorejských holčiček narozených v roce 1982, symbolika a směrování knihy je tedy jasné. Autorka Čo Namdžu na příběhu fiktivní Kim Čijong ukazuje mnohé, s čím se jihokorejské ženy v běžném životě setkávají.

„Bylo naprosto samozřejmé, že čerstvě uvařenou teplou rýži si nabírali v pořadí tatínek, mladší bratr a babička. Stejně tak bylo přirozené, že zatímco pravidelné kousky sójového tvarohu, povedené masové taštičky a placičky mizely v bratrových ústech, nejstarší sestra a Kim Čijong pojídaly rozpadlé zbytky. Všem také přišlo normální, že bratrovy jídelní hůlky, ponožky, vršek a spodek domácího oblečení nebo školní taška a pytlík na boty k sobě vždycky ladily, zatímco věci obou sester byly každý pes jiná ves. Když byly dva deštníky, tak jeden měl bratr a o druhý se dělily Kim Čijong se sestrou. Když byly dvě přikrývky, tak jednou se přikrýval bratr a druhou společně jeho sestry. Když byly dva mlsy ke svačině, tak jeden snědl bratr a o ten zbývající se rozdělily Kim Čijong a starší sestra. Malou Čijong ve skutečnosti ani nenapadlo, že by se s jejím mladším bratrem nějak zvlášť zacházelo, nebo že by mu měla závidět. Bylo to tak totiž odjakživa.“

Roli žen určuje tradice/zvyklosti/kultura. Muži jsou upřednostňováni prakticky neustále. Sestry nejdříve ustupují bratrům, poté vychovávají syny, zajišťují chod domácnosti.

„Matčin nejstarší bratr vystudoval medicínu na místní státní univerzitě a celý život pracoval ve fakultní nemocnici své alma mater. Druhý bratr to dotáhl na velitele policejní stanice. O Misuk byla pyšná na to, že jsou její bratři tak poctiví a pilní a že tak dobře studují. Naplňovalo ji to zadostiučiněním a chlubila se jimi svým kamarádkám v továrně. Jakmile se bratři, na které byla tak hrdá, postavili na vlastní nohy, začali podporovat nejmladšího bratra.“

Jihokorejská společnost se začíná postupně měnit. Klesá porodnost, ženy se nechtějí vdávat, aby v bludném kruhu neuvízly nejen ony, resp. později jejich dcery. Po ženě se na jedné straně chce, aby byla ekonomicky aktivní, nebyla pro svého muže přítěží, ale možnosti získat zaměstnání jsou komplikované. Zaběhlé stereotypy se jen tak rychle nezmění.

„‘Když je ženská moc chytrá, tak je to i pro firmu přítěž. Vždyť se koukni na sebe, jaké teď děláš problémy.‘

Co s tím? Když je ženská neschopná, tak to nejde, protože je neschopná; když je schopná, tak to nejde, protože je schopná, a když je něco mezi tím, tak to nejde, protože je moc průměrná?“

Impulzem k napsání knihy měl být zážitek autorky, když ji neznámý muž označil jako mamčchung. Jde o složeninu dvou slov – máma a červ/parazit, tj. pejorativní pojmenování žen na mateřské dovolené, které nemají nic na práci, zaštiťují se dítětem a utrácejí peníze manželovy peníze za své kratochvíle. Co dodat…

Kim Čijong stojí na pomezí beletrie a literatury faktu. Srovnání s Vegetariánkou Han Kang se přímo nabízí, nicméně knihy lze srovnávat jen do určité míry. Obě autorky ukazují jihokorejskou společnost a postavení žen, zpracování se ale liší. Han Kang zůstává u beletrie, Čo Namdžu text doplňuje o fakta. Zážitek z knihy se tím pro mě trochu změnil. Atmosféra  je sice tíživá, doména nicméně zůstává u popisu, emoce postav textu nedominují, zůstává v pozadí. Kniha je tak podle mě přístupnější širší skupině čtenářů než výše zmíněná Vegetariánka. Jednotlivé střípky, kdy je beznaděj Kim Čijong do očí bijící, vyznívají velmi silně, jako celek u mě kniha trochu doplatila na formu zpracování. Trochu beletrie, trochu non fiction, v některých aspektech tak zůstala maličko za mým očekáváním. Nicméně to nic nemění na skutečnosti, že takové knihy je potřeba číst. Spousta věcí se totiž neděje jen v Jižní Koreji.

 

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Čo Namdžu

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 183

 

Za poskytnutí recenzního výtisku díky nakladatelství Host, kde si můžete přečíst ukázku.

 

Kam dál:

Cop Laetitie Colambani nebo Tisíce planoucích sluncí Khaleda Hosseiniho.

Houbařka a Rekonstrukce Viktorie Hanišové, Sítě Petry Dvořákové, Do tmy Anny Bolavé.

Příští týden vyjde Petře Dvořákové další kniha Vrány.

 

Co budu číst:

Rytce kamejí Ivany Fíly.