Sbírka povídek Koukej, bude to oukej Michaely Dočkalové se ke mně dostala díky blogu. Jinak by mě s největší pravděpodobností minula. A i kdybych si jí všimla, asi bych po ní nesáhla, odradila by mě obálka. Vypadá tak trochu lacině, vyzývavě. Žena s modro-zelenými vlasy, velkými slunečnými brýlemi a otevřenými ústy. Asi by mělo platit nesuď knihu podle obalu, ale podle obálky bych knihu tipovala na nějaké erotické čtení. Ten výraz údivu sice sedí dokonale, přesně takhle jsem otevřela ústa, když jsem dočetla první povídku. Jen prostě jinak.

Dost kritiky, text už je o něčem úplně jiném. Krátké povídky o naprosto průměrných lidech v úplně normálních situacích. Jen ty situace se většinou nevyvíjí tak, jak byste v běžném životě chtěli. Čtete třeba o cestě malého páru za rodinou, o vztahu tchýně/snacha, kdy má tchýně vždy navrch, o nevěře, Vánocích se stárnoucími nemocnými rodiči, o partnerském zklamání, nemocech ve více podobách (ale bez rušivého sentimentu), o snaze začít znova, jestli je to vůbec možné…

„Do konce roku zbývá pár dní, a tak zase začínám bilancovat. Měl dáti – dal. Letos mi to ale trvá dýl než obvykle. Stalo se toho dost. Vlastně se mi od základu změnil život. Nezůstali mi kamarádi, práce, přítel, zkrátka nic. Teda kromě knih, kterých se nehodlám vzdát za žádnou cenu. Od svých osmi let se mi urodila pěkná sbírka a ta vždycky půjde se mnou. Ani domov už nemám tam, kde před tři čtvrtě roku býval.

…

Jediný, co umíš pořádně, je litovat se. A je ti  to k něčemu? Pořád se pozoruješ a pořád s tím nic neděláš. Vypadáš jako tlustý prase, hlavu si myješ jednou týdně, a kdy ses naposled holila? Podívej se na sebe. Chtěla si dítě. Velkou rodinu. Cestovat, učit se jazyky. Vážně sis myslela, že na to máš? Povedlo se ti jenom to, že od tebe utíká. Za mladší, hezčí, hubenější. A ty? Ty ses snížila k tomu, abys ho pronásledovala, četla mu esemesky a e-maily, zatímco spí. Ses nechutná a nezasloužíš si nic jinýho, než zůstat sama. Napořád.“

Povídky někdy končí úplně banálně, v jiných konec vydedukovat nemůžete. Takový mix je pro čtenáře tím nejlepším, pointy nejsou předvídatelné. Dočkalová ho tak drží v určitém napětí, kdy až do poslední stránky/věty není jasné, na kterou stranu se přikloní. Šablonovité čtení se tak nekoná. Jako v jiných sbírkách, některé povídky jsou lepší, jiné průměrnější. Nejlepší byly podle mě povídky Jednou a Jedna malá zpráva.

 

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Michaela Dočkalová

Nakladatel: ORIO s.r.o.

Počet stran: 85 %

Počet stran: 296 (s velkoryse pojatým řádkováním, čte se poměrně rychle)

 

Kam dál:

První sbírka Michaely Dočkalové Mysli na nesmysly (2018). Doporučovala jsem nedávno, ale tady se opět nabízí i sbírky Moniky Petrlové, Lenky Sobotové nebo Vladimíra Pohoreckého.

 

Co budu číst:

Z podobného soudku Dokonalý život? Šárky Šiškové.

Aktuálně mám rozečteno Sny a sekyry Jiřího Padevěta. Jestli se vám líbila Ostny a oprátky, neváhejte. Stejné koncept, stejně dobré.