Má sestra je sériový vrah se vypráví o něčem jiném, než by se mohlo na první podle zdát. Jako thriller by neobstála, vraha i oběť prozrazuje hned začátek knihy. Ayoola vraždí (podle ní v sebeobraně), její sestra Korede stopy po vraždě uklízí a těl se společně zbavují.

„Určitě jste netušili, že bělidlo umí zakrýt pach krve. Lidé ho většinou používají bez rozmyslu, protože mají pocit, že se hodí na všechno … Místnost, kde se teď nacházíme, zjevně nedávno prošla renovací. Dýchá z ní, jak je nepoužívaná, zvlášť když jsem ji teď skoro tři hodiny cídila. Nejtěžší bylo vydrhnout krev, která prosákla pod tmel sprchy. Na tahle místa se často zapomíná … Trocha krve se vpila do vystýlky kufru. Ayoola má pocit viny, a nabídne se, že flek vyčistí, ale já na něj naliju svou domácí směs – dva hrnky vody, jedna lžíce čpavku. Netuším, jestli v Lagosu vůbec mají vybavení na důkladný kriminalistický rozbor, každopádně Ayoola by to nikdy nevyčistila tak pořádně jako já.“

Mladší Ayoola je krásná, lehkomyslná, svůj život sdílí na sociálních sítích (vynechává jen pár událostí). Starší Korede v mnohém představuje úplný opak. Je zodpovědná, pracuje jako zdravotní sestra, drží ochrannou ruku nad pacienty i nad sestrou. Jakkoli s Ayoolou nesouhlasí, jakkoli ji odsuzuje, stále je to sestra a Korede jí pomůže. Až dosud vždy. Když ale sestra začne chodit s Tadem, lékařem, do kterého je zamilovaná i Korede, vyvstává dilema a s ním vidina nejisté budoucnosti. Udat sestru, zradit ji, a tím i celou rodinu? Nechat vše být, připravit se o možnost vztahu s Tadem a Tadeho možná o život? Svěřit se nemůže nikomu, beztrestně si ulevit ano. Možná.

Sestry Korede a Ayoola pocházejí z vážené rodiny v nigerijském Lagosu. Mají určité výsady, ale také povinnosti. Braithwaiteová se dotýká více témat. Vraždy utvářejí určitý rámec, zásadní jsou vztahy – rodinné (sestra/sestra, matka/dcera, otec/dcera, matka/otec) i partnerské ((mimo)manželské, platonické, reálné). Prostřednictvím vztahů lze manipulovat, využívat je k svému prospěchu, spoléhat, že díky těm dobrým projde i chování naprosto neakceptovatelné. To vše dokresluje nigerijská společenská/rodinná hierarchie, zvyky a tradice.

Prakticky zároveň s knihou vyšla i audiokniha, kterou načetla Zuzana Kajnarová. Jasně obě sestry odděluje, vystihuje jejich specifické vlastnosti. Korede je v jejím podání chvílemi rezignovaná, naštvaná, zklamaná, odhodlaná, dominantní v práci, submisivní ve vztahu k sestře. Ayoola se zdá být nad věcí, místy ‚sprtkovský‘ tón ji věrně vystihuje. Její interpretace sedí k oběma.

 

Moje hodnocení: 78 %

Trochu rozporuplné. Kniha rozhodně není špatná, patří mezi nominované na Man Booker Prize nebo na Women’s Prize for Fiction 2019. Braithwaiteová píše dynamicky, bez zbytečné omáčky jde k věci. Proměnné postupně odtajňuje, vše do sebe zapadá, jen jsem asi čekala něco navíc. Nějakou přidanou hodnotu. Možná pohled Ayooly? Motiv je jasný, události také, chybí její zpracování. Pokud by děj střídal sestry jako vypravěčky, byla bych maximálně spokojená, i když toto pojetí by bylo přímo v rozporu už se samotným názvem. Tak třeba jen maličký doslov…

 

Bibliografické údaje:

Autor: Oyinkan Braithwaiteová

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 216

 

Interpret: Zuzana Kajnarová

Režie: Michal Bureš

Vydavatel: OneHotBook (2019)

Délka: 4 hodiny 7 minut

 

Za poskytnutí recenzní knihy díky nakladatelství Host a audioknihy vydavatelství OneHotBook, portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout ukázku.

 

Kam dál:

Logicky se nabízejí další nigerijské autorky s podobnými tématy – Chimamanda Ngozi Adichie a její Amerikána nebo Ayobami Adebayová a Zůstaň se mnou.

 

 

Co budu číst:

Dočítám další díl mangy Sherlocka a Nebe nad Jemenem Tomáše Šebka.

 

Co budu poslouchat:

Goldstein Volkera Kutschera a 1793 Niklase Natt och Dag.