Na konci samoty je kniha, která vás donutí přemýšlet. Je to klišé, vím a přidám ještě další, nezatraťte mě. Knihu bych vnímala úplně jinak před narozením dcery a nyní. Ti, co mají děti, chápou, ti, kteří je nemají, s největší pravděpodobností pochopí dodatečně. Nemám ráda škatulkování čtenářů podle podobných kritérií, ale myslím, že tady to dává smysl. Já bych si dříve vychutnala jen literární stránku, teď děj vztahuji na sebe jako na rodiče. To dodává knize další rozměr.

Marty, Liz a Jules vyrůstali v harmonické rodině. Byli šťastní až do dne, kdy jejich rodiče zemřeli při autonehodě. Celý dosavadní život se jim zhroutil, nic, co považovali na automatické a nezvratitelné, neplatilo. Každý z nich se se ztrátou a životem po ní vyrovnává jinak. Marty studuje a postupně si buduje kariéru, Liz je free, bere vše, co jí život nabízí. A Jules má Alvu, spolužačku, kamarádku, dívku a postupně ženu, se kterou je jeho život neodmyslitelně spjat. Jules a Alva mi trochu připomínali Dextera a Emmu Davida Nichollse (Jeden den) nebo Olivera a Jenny Ericha Segala (Love story). Jestli jste již knihu četli, napadlo vás to také?

Smrt rodičů není zdaleka jediná tragédie, s níž se sourozenci musí vyrovnat, Benedict Wells je nešetřil. Drží ale při sobě, někdy méně, jindy více, ale vždy, když jeden potřebuje oporu, jde najisto. Během čtení jsem přemýšlela o pomíjivosti jistot, o tom, co vše s sebou nese ztráta rodiče/rodičů, o rodinných vztazích, jak primární rodina a dětství určují náš další život, jak využíváme a ztrácíme možnosti, jak můžeme/chceme/potřebujeme/musíme být sami, i když je okolo nás spousta lidi. Působivé, děsivé.

Přiznám se, že Na konci samoty mě hned nechytlo. Nemám ve zvyku knížky odkládat, tak jsem pokračovala. Jakmile ale končila školní léta, četla jsem, kde jsem mohla. A brečela, kde jsem mohla. Jestli jste citlivky jako já, připravte si ke knize zásobu kapesníků a čtěte spíše doma. Jules, Liz i Marty ztratí hodně, nemají zdaleka to, co by si přáli, ve finále toho ale mají víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Moje hodnocení: 75 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Benedict Wells

Nakladatel: Plus (2017)

Počet stran: 304

 

Kam dál:

Zkuste Sběratele ztracených věcí Ruth Hoganové, Opravdovou lásku Roberta Fulguma, Něžnost Davida Foenkinose, Jeden den Davida Nichollse, Love story Ericha Segala, Čekání na Bojanglese Oliviera Bordeauta nebo Pravý leopardí kožich Hany Kolaříkové. Když přidáte něco fantazie, tak třeba i Pěnu dní Borise Viana.

 

Co budu číst:

Aktuálně čtu Muže, který hledal svůj stín. Co jiného :-).