Stačila mi první věta anotace „Jana otěhotněla, Jana předčasně porodila, Jana přišla o dítě.“ a byla jsem rozhodnutá, že si knížku nepřečtu. Nedočetla jsem ani tu anotaci. Ve své profesi se stále setkávám s komplikacemi v těhotenství, dětmi s vrozenými vadami a syndromy se všemi možnými prognózami. Vidím akutní smutek, ztráty, ale i naději a šťastné konce, abych nepsala jen o tom negativním. V civilním  životě se podobným tématům snažím vyhýbat, chci mít pocit, že se neděje jen to špatné. Dříve jsem hodně četla thrillery z lékařského prostředí, nyní již ne, nedívám se ani na žádný seriál s touto tematikou. Šanci jsem dala jen Dr. Housovi a Chirurgům, ale během první řady jsem to v obou případech zabalila.

Pravý leopardí kožich se mi ale opakovaně vracel do hledáčku, nakonec jsem dočetla i tu anotaci. Jak mě první věta odradila, zbytek mě nalákal, tak jsem knize dala šanci. A moc dobře jsem udělala. Je to tak, Jana otěhotněla, předčasně porodila i přišla o dítě. Vše se stalo proto, že byla blbá. Omlouvám se, nemůžu to napsat jinak. Nemyslím tím okolnosti otěhotnění, ale důvod, proč o dítě přišla. Před narozením a kraťoučkým životem Ludvíka Janě něco chybělo. Hledala to, myslela jsem si, že to s velkou pravděpodobností našla, ale nakonec ztratila vše. I když možná…

V knize se prolínají dvě hlavní dějové linky. První logicky sleduje Janu. Pomalu odkrývá její život i rodinu. Matka se tak moc snažila, aby Janu vychovala a zároveň zvládla všechny na ni kladené nároky. Otec, uznávaný archeolog, zasvětil život kariéře a ženám. Ne ale těm, ke kterým již nějaké vazby měl. Druhá linka mapuje Ernu, babičku Jany, Židovku, jež přežila holocaust. Pocházela z velmi dobře situované rodiny, žila v krásném bytě, její matka měla mimo jiné onen pravý leopardí kožich. Pak přišla válka, série zákazů a nařízení, co  Židé mohou a nemohou dělat, koncentrační tábor a boj o přežití. A narození Jiřího, otce Jany.

Hana Kolaříková vše velmi umně skládá dohromady. Trochu jsem se bála, aby témat nebylo příliš, úmrtí dítěte, velmi komplikované rodinné i partnerské vztahy, holocaust, děj přeskakující nejen v čase, ale i na různá místa, Prahou začínaje, Afrikou konče. Nebo obráceně? Obavy byly zbytečné. Kolaříková to zvládla nejen se ctí, ale také směrem k velkému finále. Když mi došlo, kam vše směřuje, hltala jsem jednu stránku za druhou. Po dočtení jsem knihu jen zavřela a nějakou dobu se dívala do prázdna. Strašné, ale výborné/výborné, ale strašné. Pro mě další velmi milé české překvapení, české literární holky prostě valí!

Moje hodnocení: 91 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Hana Kolaříková

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 224

 

Kam dál:

Knihy o holocaustu jsem doporučovala opakovaně, zkuste Noc, Osvětimskou knihovnici, Nejmenuji se Miriam nebo třeba Mischling. Více generací sleduje např. A co to má co dělat se mnou, Můj dědeček by mě popravil nebo Hana.

Během čtení jsem si vzpomněla také na K moři Petry Soukupové.

 

Co budu číst:

Recenzi píšu se zpožděním. Pravý leopardí kožich jsem četla na dovolené. Číst se mi chtělo, psát ne. Po něm jsem četla Kalypso. O něm příště.