Po dočtení Němců Jakuby Katalpy mě napadla jen jedna věc: co jsem sakra dělala, že jsem tohle nečetla dřív! Nevím. O knize jsem věděla, ale nějak jsme se prostě minuly. Pozdě, ale přeci…

Jak už jsem psala opakovaně, české literární holky prostě válí, o tom žádná. Jakuba Katalpa toho v románu Němci nabízí strašně moc.

Děj začíná v roce 2002, kdy zemře Konrad Mahler. Muž žijící celý život v Praze, otec čtyř dětí, který se až jako dospělý dozvěděl, že jeho matka není ta žena, jež ho vychovala. Jeho biologická matka byla Němka, Klára Rissmanová. Že nějaká Klára Rissmanová existuje, věděl, ale myslel si, že je to jen vzdálená příbuzná, která mu z Německa čtyřicet let posílala balíčky plné dobrot. Pak se to dozvěděl a začal ji nenávidět. Proč ho odložila? Jak mohla odejít a opustit ho? Nebylo by lepší, aby tajemství zůstalo tajemstvím? Jeho nenávist byla silnější než touha dozvědět se pravdu. Tu pomalu začala rozkrývat až jeho dcera.

Z doby relativně nedávné se tak děj přesunuje do minulosti, sleduje hlavně život oné Kláry Rissmanové. Narodila se v Německu ve velmi zámožné rodině, stala se učitelkou, ale štěstí jí nepřálo, život se s ní rozhodně nemazlil. Vlivem několika událostí se rozhodla začít znova (nebo utéct) a odjela učit do Protektorátu, do Sudet. Byla Němkou mezi Čechy v době druhé světové války i po ní. Byla sama, nechtěná, ale nevzdala se, zůstala, zvykala si na ostatní a oni (možná) postupně na ni. Tedy vlastně někteří, po válce se situace opět obrátila v její neprospěch a ji semlely události, které byly naprosto mimo její kontrolu.

Jakuba Katalpa na pozadí historických událostí rozkrývá osud nejen jedné ženy, ale i dalších, kteří se s ní setkali. Ukazuje, jak pravda může mít více verzí, jak děláme určitá rozhodnutí, jež nelze vzít zpátky, jak se můžeme dostat do situace, z níž již není možné úniku. I když se věci snažíte změnit a původně jste to mysleli dobře, je konec a vy se jen vezete. Můžete začít znova, minulost si ale nesete stále. A to nejen vy.

 

Moje hodnocení: 91 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jakuba Katalpa

Nakladatel: Host (2012)

Počet stran: 424

 

Kam dál:

Rozhodně Vyhnání Gerty Snirch Kateřiny Tučkové. A také cokoli od osvědčených českých autorek, klasicky musím opět napsat Alenu Mornštajnovou, Petru Soukupovou nebo Biancu Bellovou. Ztrátu dítě a složitou rodinnou historii řeší také třeba Hana Kolaříková a její Pravý leopardí kožich. Pro srovnání zkuste i Marie a Magdalény Lenky Horňákové-Civade nebo Matky Pavola Rankova. Od věci by nemuselo být ani Morfium Szczepana Twardocha. Je sice z jiného soudku, ale přesvědčíte se v něm, že minulosti opravdu nejde utéct.

 

Co budu číst:

Myslím, že Malinka Dity Táborské vhodně naváže. Anežku Viktorie Hanišové zatím odkládám, ale časem na ni také přijde řada. Stejně tak na Ivanu Myškovou.

Na chvíli si ale utíkám směr literární sever, rozečetla jsem Spojku, dvojku, plyn Dorthe Norsové. A pak asi navážu s Helle Helle. Uvidíme.