Kepler62: Virus

Kruh se začíná pomalu uzavírat. V češtině vyšel pátý díl ze šesti, hodně věcí do sebe zapadlo, velká část ale na vysvětlení čeká. Moje Kepler62 nadšení pokračuje. Přesně takto si představuji dětskou knihu, kterou si naprosto bez uzardění mohou přečíst i dospělí.

Dětští průkopníci se zabydlují v osadě, kterou na planetě Kepler62 vystavěli. Sklízí první mrkev, zkoumají okolí.

„Ari uškubl stéblo. Vypadalo to jako tráva, vonělo to jako tráva, ale přesto to bylo něco jiného. Žili tady stejně jako na Zemi – dýchali, mluvili, jedli, vylučovali a spali. A přesto nic nebylo jako dřív. A nikdy už ani nebude. Pořád to nedokázali pochopit.“

Žádná idylka se tedy nekoná. Spory, které mezi nimi vznikly dříve, nejsou vyřešeny, spíš se vyostřují, napětí a nedůvěra stoupá. Zdá se, že se Joni skoro uzdravil, Olivia drží ostatní v šachu, má vše pod kontrolou. Marie se ostatních straní, smrt Našeptávačů ji velmi zasáhla. Pátrá po dalších, čeká na jakýkoli náznak komunikace. Ari se stále chrání bratra, lehce se pere s tím, co začíná cítit k Marii, a snaží se vyřešit záhadu v podobě notebooku, který u sebe měli chrčivci. Notebook s logem KTA. Kill Them All, firma Mariina otce. Jak se na Kepler62 dostal?

Do příběhu přibyde další hráč (nebo se tam vrátí?), zatím o něm ví jen jedna z nich. Autoři odkrývají karty velmi pomalu, dokonalá příprava na velké finále. Děj graduje, aniž by současný text působil jako vata.

„‘Ty jsi počátek všeho. Virus potřeboval místo, kde by rostl a množil se. To místo jsi ty. Jsi jediné dítě na světě, které může virus mít, aniž na něj samo zemře. Aspoň ne hned. Někoho, jako jsi ty, jsme hledali dlouho.‘

Všechny ty informace se přes ně převalily jako obří vlna. Bylo toho jednoduše moc, aby to stačili pojmout … ‚Někdo musí doručit virové bomby na místo. Někdo dostatečně silný a zdravý.‘

‚A důvěřivý,‘ doplnil … ‚Lituješ se zbytečně. Tuhle vlastnost máš v genech. Prý existují dva typy lidí, lovec a kořist. Ale ještě je třetí typ, i když velmi vzácný. Ochránce. A to jsi právě ty. Věděli jsme, že … uděláš cokoli. Proto tvoříte dokonalou dvojku. Jeden bez druhého nejste nic.‘“

Bjørn Sortland a Timo Parvela toho do textu nacpali tolik – na Zemi docházejí zásoby, je potřeba najít nové zdroje (za jakoukoli cenu), které ale nebudou pro všechny. Staví vedle sebe realitu pozemskou, keplerovskou i virtuální. Srovnávají bohaté a chudé, mocné, masu a jejich možnosti, ukazují touhu po moci, kontrolu nad vším, všemi a všude. A tím se prolíná vztah dvou bratrů, kteří bez sebe nedají ani ránu, a nově vznikající přátelství vystavené mezním podmínkám. Genderově vyvážené 🙂 , identifikovat se můžou holky i kluci. Výborný text doplňují snad ještě lepší ilustrace, Pasi Pitkänen přesně vystihuje atmosféru. Vypjaté momenty jsou někdy znázorněné jen jimi, řeknou vše potřebné.

Jsem zvědavá na poslední díl. Rozehrané výborně, podzim už je za chvíli 🙂

Moje hodnocení: 90 %

Hodnotím stále stejně, vysokou laťku drží.

Bibliografické údaje:

Autoři: Timo Parvela, Bjørn Sortland

Ilustrace: Pasi Pitkänen

Vydavatel: Host (2019)

Počet stran: 192

Kam dál:

Timo Parvela napsal sérii o školačce Elle – v češtině vyšla Ella a kamarádi a Ella ve škole. Takový Šimek a Grossmann na finský způsob 🙂

A Pasi Pitkänen ilustroval Strašidelnou chůvu, taky výborná.

Co budu číst: