Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.
V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a https://www.facebook.com/jeduvknize/
Ostny a oprátky
S Ostny a oprátkami se u mě Jiří Padevět trefil přímo do černého. Zároveň ale musím připustit, že čtení to nemusí být pro každého. U některých příběhů jsem tápala a musela jsem si dohledávat, co přesně měl Padevět na mysli. Nicméně vůbec mi to nevadilo a od čtení neodrazovalo. Každá takto získaná informace mi vyrazila dech. [...]
Žítkovské bohyně (audiokniha)
Žítkovské bohyně představují nejen knižní fenomén posledních let. Dočkaly se knižní, divadelní i audio podoby. Přiznám se, že audiokniha mě minula, dostala jsem se k ní až nyní díky Haně Aleny Mornštajnové. Knihy jsem četla, děj proto překvapením nebyl, zajímalo mě zpracování. A to je výborné. Obě (audio)knihy mají společného více, než by se na první [...]
Áďa spadla do kanálu
Áďa má dvojče Niki a hlavu stále v oblacích. Ale pak spadne do kanálu a potká se s krysákem Emanem, který ji vezme na procházku historickou Prahou. Kniha je výbornou ukázkou knihy hrou 🙂 Velkoformátové ilustrace doprovází text většinou ve formě komiksových bublin. Dítě (i čtoucí dospělý) se dozví spoustu informací třeba o orloji a apoštolech na něm [...]
Rok ve školce
Další dětská knížka, tentokrát z nakladatelství Host. Po Roce v lese přišel Rok ve školce. K mému překvapení od jiného autora, země původu (Polsko) ale zůstává. Stejně tak i formát knihy. Na první dvojstraně se seznámíte se všemi dětmi, paní učitelkou Květou, opravářem Přemkem Jandou a jeho psem Alíkem. Děti si dobře prohlédněte. Holčičky mají kratší i delší [...]
Konec světa, tak jak ho známe
Jak začít o Dopplerovi? Je úplně mimo a zároveň je to trefa do černého. … aneb první dvě věty, které jsem před časem napsala o Dopplerovi, prvním díle série. Doppler jako muž/člověk mě štval a fascinoval zároveň. Jak sám říkal, byl pilný, plnil vše, co se od něj očekávalo, pracoval, zplodil děti, staral se o [...]
Hana (audiokniha)
Co bych měla napsat o Haně, aniž by to nebylo již 1000+1krát řečeno. Třeba to, jaká je Hana jako audiokniha. Devítiletá Mira ztratila rodiče, sourozence, předčasně jí tak skončilo dětství. Zapovězený věneček pro ni s největší pravděpodobností znamenal záchranu života, který se ale ze začátku redukoval jen na přežívání. Neměla v nikom oporu (alespoň si to myslela), [...]
Běžkyně
Dočetla jsem Běžkyni Petera Maye a už nevím, jak víc bych ho měla vychválit. Mohla bych zkopírovat vše, co už jsem o něm napsala, a sedělo by to. Skvělé, skvělé, skvělé. Jsem asi trochu zaujatá, protože pokud bych měla vybrat tři autory nejlepších krimi sérií, byl by to Stieg Larsson, Åsa Larssonová a právě Peter [...]
Slunečnice
Před časem jsem se zpožděním přečetla Rok zázraků Sarah Winmanové, zvláštní poetickou knihu o devadesátileté Marvellous a mladém veteránovi z druhé světové války Drakovi. Společně rekapitulují, co zažili a pomáhají si se s tím vyrovnat. Do češtiny byla nyní přeložena další kniha Winmanové, v pořadí již třetí. Před Rokem zázraků ještě vyšla Když byl bůh králík. Styl drží. [...]