Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.
V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a https://www.facebook.com/jeduvknize/
Nelidské zdroje
Už jsem to několikrát psala a napíšu to znova - dobré povídky jsou prostě super. Dřív jsem se povídkám spíše vyhýbala, správná kniha musela mít 500+ stran, aby pojmula vše podstatné. Postupně jsem se k nim ale pročetla. Mám toho ještě hodně co dohánět, ale jeden rest už mám splněný – povídky Moniky Petrlové. Nelidské zdroje [...]
1947
Co se vám vybaví, když se řekne rok 1620? Bitva na Bílé hoře? 1914? Začátek první světové války? 1945? Konec druhé světové války? A co 1947? Upřímně, než jsem si přečetla knihu Elisabeth Åsbrinkové, docela bych váhala. Přitom se toho dělo tolik. Svět se začal vzpamatovávat z druhé světové války. Lidé se snažili žít v [...]
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis ve své knize skoncoval s Eddym B. Na tom by nebylo nic zvláštního, autor prostě zatočil s hlavní postavou, ale tady jde o hodně víc. Édouard Louis je totiž Eddy Belleguelle, tedy Eddy B. Skoncoval s ním nejen v knize, ale hlavně v reálu. Musel, aby mohl žít, nejen přežívat. Velmi otevřeně píše o sobě, o svém [...]
Nazdar, vitamíne
Začnu nezvykle. U knihy Nazdar, vitamíne mám trochu problém s anotací, podle ní bych čekala něco jiného. Uvádí se v ní, že jde o humorný i dojemný příběh o lásce, ztrátě a vzpomínkách v těch nejrůznějších podobách. Knížka podle mě humorná prostě není. Ano, sem tam se vtipná věc stane, občas narazíte na černý vtípek, ale [...]
Sítě
Petra Dvořáková ví, o čem píše. Její knihy vycházejí z jejích zkušeností a těch rozhodně nemá málo. Zažila toho víc, než hodně lidí za celý život. Ve čtrnácti letech vstoupila do kláštera, kde zůstala čtyři roky. Krátce poté se vdala, jeden její syn závažně onemocněl, ona bojovala s mentální anorexií, zemřel jí partner. K tomu přidejme ještě profesní [...]
Plamen v temnotě
Z jiskry vzplál plamen a já zaplála pro fantasy 🙂 Pročítání recenzí a ohlasů na knihy se vyplatilo, výběr mojí první fantasy série neměl chybu. Měla jsem výhodu, že po dočtení Jiskry v popelu jsem hned mohla sáhnout po druhém dílu a nemusela jsem čekat. I prodlevy ve výběru knih nebo žánru tak mohou mít něco do [...]
Jiskra v popelu
Před časem bych řekla, že mě knihy už nemůžou překvapit. Jasně, vždycky se objeví nějaká pecka, která mi vyrazí dech, nicméně s tím se tak nějak počítá. Že bych ale objevila úplně nový literární svět, s tím jsem nepočítala ani v nejmenším. A to se stalo hned dvakrát, resp. třikrát. Na reportážní knihy jsem už chválu pěla (a [...]
Pol Potov úsmev
Co se vám vybaví, když se řekne Kambodža? Země někde v Asii 🙂 ? Angkor Vat? Jídlo Lok Lak? Nebo Rudí Khmérové a Pol Pot? Až si přečtete absyntovku Pol Potov úsmev, přihoďte k nim různé druhy mučení, školu v Tuol Slengu, později věznici S-21, nyní muzeum genocidy (na obrázku), Norodoma Sihanuka a jeho syna Norodoma Sihamoniho a [...]