Druhý prázdninový týden se nese v duchu čokolády. Zavrhla jsem lehce prvoplánovou Čokoládu Joanne Harrisové a vymyslela něco jiného

 

Pro děti

Čokoláda sice není zásadní, ale neobešli se bez ní ani pejsek a kočička Josefa Čapka.

„Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady. ‚Dort musí být sladký,‘ řekla kočička a nasypala do toho cukr. ‚A trochu slaný taky,‘ řekl pejsek a dal tam sůl. ‚A teď tam dáme máslo a zavařeninu,‘ řekla kočička. ‚Zavařeninu tu ne, tu já nerad,‘ povídá pejsek, ‚dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.‘ Tak tam dali několik syrečků. ‚Mně se zdá, že je málo mastný,‘ řekla kočička, ‚musíme tam dát několik špekových kůží.‘ ‚A oříšky, abychom nezapomněli,‘ řekl pejsek a nasypal tam kornout oříšků. ‚Oříšky jsou dobré,‘ schválila to kočička, ‚ale měla by tam jistě také přijít okurka,‘ a dala tam okurku. ‚A kosti,‘ volal pejsek, ‚musíme tam přece dát nějaké kosti!‘ Tak do toho dortu dali hodně kostí. ‚A přece nějakou myš, myši já tak tuze ráda!‘ vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myši. ‚Tak, a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mě,‘ řekl pejsek a dal tam několik buřtů. ‚A to hlavní!‘ povídala kočička, ‚přece šlehanou smetanu tam musíme dát!‘ Dali tam plný hrnec šlehané smetany. ‚A trochu cibule,‘ řekl pejsek a dal tam cibuli. ‚A čokoládu,‘ řekla kočička a přidala do toho čokoládu. A omáčku!‘ napadlo pejskovi, i dali tam omáčku.“

Krásná čeština.

Čokoládové sušenky má na stole i Hilda Luka Pearsona, spousta sladkého je i kuchyni, kde své místo hledá Díra (O díře z trychtýře) Petra Stančíka s ilustracemi Toy Box.

„Kde se knížka otevírá

žila jednou

jedna díra

nejdřív byla

v trychtýři

a pak

jinak zamíří…“

Jídlu tělu škodícímu i prospívajícímu se věnuje jedno číslo časopisu Raketa. Každé číslo má jedno téma, které pojí texty, úkoly, komiksové stripy nebo hry. U nás vede dvojstrana ve stylu najdi deset rozdílů, tady deset věcí, které nejsou k jídlu. V možnostech je i čokoláda, resp. kočičí jazýčky, plněná tabulka, lentilky, polomáčené linecké i snídaňové čokoládové kuličky. Téma tak plní dokonale. A o stranu dál jsou tipy na neobyčejnou hostinu, třeba sannakji, smažená tarantule, cibetková káva, oko z tuňáka nebo extra pálivé papričky Bhut Jolokia. Zpět k tématu, o pár stránek dál najdete bruselské vafle zalité čokoládou a pralinky.

 

Pro dospělé

Když opominu výše uvedenou Čokoládu, jako první mě napadl Báječný krámek s čokoládou Jenny Colgan. Její knihy jsou typické romantické letní čtení. Dopředu víte, jak vše dopadne, ale není to úplná kravina. Na vyčištění hlavy nebo jako oddechovka mezi něčím hutnějším představují ideální volbu.

Do stejné kategorie patří i na sebe volně navazující Kavárna v Kodani a Pekárna v Brooklynu Julie Caplinové. Mně se více líbila Kavárna, taková pěkná milá reklama na hygge koncept. To mě mj. přivedlo k Atlasu štěstí Helen Russellové. Recept na štěstí není univerzální, skrývá se v mnohém, čokoládu (resp. sladkosti) nevyjímaje. Třicet tři zemí, třicet tři zvyklostí/stereotypů/tradic, jež štěstí asi o sobě nezaručí, ale dopomoct k němu mohou. Pěkná sociologicko-kulturně-antropologická studie s povedenou grafikou.

S čokoládou se tedy dá péct, stejně tak s Kafkou (Pečeme s Kafkou Toma Gaulda), je sladká, což mi (společně s Hildou) evokovalo Slaďák Philippy Riceové. Pro teď je to i sladká tečka. Příští týden bude patřit miminkům. Už mám vybráno.