Prázdniny i projekt Prečítane leto finišuje, zbývají už jen dva týdny. Ten předposlední je o nemocech. I když jsem doktor, moc knih o nemocech doma nemáme. Nebo spíš právě proto. Jsem s nimi v kontaktu každý den v zaměstnání, číst o nich už prostě nechci. Potřebuji si udržet alespoň iluzi, že ne všichni musí být nutně nemocní. Několik výjimek jsem ale našla.

Pro děti

Abyste mohli rozumět nemocem, je potřeba začít normou. Kostičku po kostičce to bere Čí je to kostra?. Vy i dítě se dozvíte, jaké typy kostí v těle máme, kolik kostí má dítě i dospělý, jaká kost v lidském těle je nejdelší a jaká nejkratší, čím se liší kosti a chrupavka. Nebo třeba i to, že člověk je ploskochodec i prstochodec. Ideální pro zvídavé děti 6+.

Pomocí tří barevných filtrů odpovíte na všetečnou dětskou otázku Co se skrývá v našem těle?. Začněte filtrem zeleným a uvidíte, jak vypadá tělo zvenčí. Pokračujte filtrem modrým a dostanete se k detailům na první pohled neviditelným. Zakončete to filtrem červeným a někdy se nebudete stačit divit. Každý obrázek doplňuje komentář, co jednotlivé barvy odhalí. Uvidíte kosti, svaly, kůži, smysly, mozek, zažívací ústrojí, plíce, srdce nebo cévy. Vše podané pro děti jasnou a srozumitelnou formou. Na poslední dvoustraně jsou nakresleny ženy s postupně rostoucím těhotenským břichem. V jednom z filtrů uvidíte rostoucí mimino, které do té doby (jako kdyby) netušíte.

Nedostatek dětské fantazie může vyřešit asistenční jednorožec (Justýnka a asistenční jednorožec), cystickou fibrózou se zabývá komiks Duchové, plané neštovice jsou v jedné kapitole Domu myšek.

Musím přiznat, že máme doma i méně kvalitní knížky. I Doktorka Plyšáková docela dobře posloužila 🙂

 

Pro dospělé

Když jsem doma procházela knihovnu, zjistila jsem, že většinu knih o nemocech mám o Alzheimerově nemoci nebo o onemocnění psychiatrických.

Když se objeví první příznaky poruchy paměti, můžete se snažit nemoc popřít, upnout se k léčbě, začít si psát deník, abyste si uchovali vzpomínky, které se vám jedna po druhé začnou vytrácet, rezignovat a čekat na nevyhnutelné nebo užít si čas, který vám zbývá.

Knihu vzpomínek si začala psát Claire a její blízcí. Claire je lehce výstřední čtyřicátnice, učitelka angličtiny. Má dvě dcery, jednu čerstvě dospělou Caithlin a tříletou Esther. Miluje svého manžela, otce Esther. Život se jí převrátí naruby s nástupem rané formy Alzheimerovy demence. Drobné náznaky Claire dlouho ignorovala. Když ale před školou nabourala, protože najednou nevěděla, jak použít volant, nešlo už nemoc přehlížet. Postupný rozpad osobnosti Claire je vykreslen působivě. Původně rusovláska plná života, milující svou rodinu a červenou barvu, citující anglické klasiky postupně nepoznává svého manžela, nevybavuje si slova, nedokáže přečíst pohádku, neví, jak použít telefon nebo jiné naprosto běžné věci. Utíká z domova, aby se ihned ztratila. Rozčiluje se nad stálým dohledem matky, i když je potřeba.

Deník si píše také třicátnice Ruth, jejíž otec Alzheimerem onemocněl. Nazdar, vitamíne je kniha o vzpomínkách i o tom, jak je jednoduché je ztratit, resp. je důležité si je uchovat. Různé věci si různí lidé interpretují po svém. V jejich vzpomínkách tak mohou být diametrální rozdíly.

Protipól těchto dvou knih představuje Désiré v Opozdilci. Pro zevního pozorovatele vedl naprosto průměrný a asi i nezajímavý život. Měl ale jednu vášeň, nenáviděl svoji ženu. Nejdříve na její poznámky a výtky reagoval, snažil se je vyvrátit, pak rezignoval, stáhl se do sebe a jen vše přecházel. Ani to ale nestačilo. Rozhodl se, že dál to tak nejde, musí za vším udělat tlustou čáru. Nerozvedl se, neodešel, manželku nezabil, ale začal zabíjet své vlastní já, ničit svou osobnost a předstírat demenci. Jeho cílovou stanicí se stal pečovatelský dům Sněženka.

Spíš o nezdravých poměrech společnosti nebo rodiny než o nemoci jednotlivce je Vegetariánka. Korejce Jonghje se zdál sen, díky němuž přestala jíst maso. Pomalu uzavřela do svého světa, kde nikoho nepotřebovala. Přestala nejen jíst maso, ale také dodržovat nebo ctít společenské konvence, které jsou v Koreji o něco striktnější nebo specifičtější, než jsme zvyklí. Nikomu nic nevysvětlovala, nikoho se nesnažila přesvědčit. Měla noční můry, nemohla spát, hubla, komunikovat s ní nebo alespoň ji pochopit bylo stále obtížnější. Rezignovala na spoustu věcí, něčeho se ale držela až s nevídanou silou a přesvědčením, ač to bylo jakkoli zvláštní a mimo chápání ostatních.

Jiná než okolí je Anna (Do tmy). Žena neurčitého stáří, dříve vdaná, bezdětná, vysokoškolačka, překladatelka, živící se sběrem bylin, kterému podřídila úplně vše. Žije v týdenních cyklech. Každé úterý, tj. výkupní den, naloží nasušené byliny na kárku a vydává se vstříc nadšení nebo zklamání, na kolik budou byliny ve výkupně oceněny. Anna je ztracená v okolním světě i sama v sobě.

Zvláštní je i Eleanor (se má vážně skvěle). Okolí bere jako nutné zlo, nerespektuje jakékoli společenské konvence. Nemá tu potřebu, nevidí důvod, proč se přetvařovat. Co si myslí, říká. Nosí koženou vestu a pohodlné černé boty na suché zipy hodící se (podle ní) ke všemu, vozí kabelu na kolečkách. Vystudovala sice klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní. Představuje ideálního zaměstnance. Nikdy nebyla nemocná, nikdy si nevyčerpala celou dovolenou. Nemá totiž nikoho, s kým by jela. A lepší jídlo než v Tescu stejně nikde jinde nesežene. Zato má dvě jistoty, každou středu jí volá matka (nikdy ne opačně) a víkendy se propíjí vodkou. Jednoho dne se ale rozhodne vystoupit ze svého stínu a čtenář postupně zjišťuje, že vše je jinak, než si dosud myslel.

Tak na zdraví a na přečtené knihy!