Díky sociálním sítím se mi do rukou dostala Profesionálka a jiné povídky Vladimíra Pohoreckého. A díky za to! Spousta knih má údernou propagaci, ale mnohé výborné zapadnou a je to škoda. Jestli máte rádi povídky, Profesionálka by vás minout neměla. Rozhodně patří do skupiny těch, které si pozornost zaslouží.
Je to sbírka 15 krátkých povídek o lidech, vedle kterých můžete žít, každý den je potkávat, aniž byste si jich všimli. Je o střetech ženského a mužského světa, snaze o jejich soužití nebo jen bytí vedle sebe.
František omdlel v metru. Měl štěstí, první pomoc mu poskytla tajemná neznámá. Musí na ni myslet, až se rozhodne se s ní setkat. Happy end bude, ale trochu jiný, než byste čekali.
Stále nespokojeného třicátníka donutí zlomový okamžik rekapitulovat svůj život.
„Jeho zvláštní nemoc propukla až po dvou letech. Diagnózu si stanovil sám. Nemohl najít holku, která by ztělesňovala adjektivum normální. Nešlo to. Každá mu přišla něčím divná. Jeho stav se plíživě přesunul z akutního do chronického stadia. Potkal Katku. Krasavice nesmírná. Komunikativní, dobře oblečená, přiměřeně inteligentní. A bum! Její největší zálibou byla domácí výroba mýdla. Proboha proč? … Patricie měla krásné jméno, ale ve třiceti byla přerostlým dítětem. Heká (na prvních třech schůzkách) a asexuální (na těch několika dalších) … Veronika byla v pohodě, ale neuměla vařit … Katka II neuměla vůbec nic. Linda uměla zase skvěle prudit. Šárka pořád mlčela a Věra zase jen kecala. Petra byla zase natolik nevýrazná, že si na žádné zážitky nevzpomínal.“
Chlapík se šálou z merino vlny musí vystoupit z vyhřátého auta do zimy, aby zařídil pracovní pochůzku. Stačí jen napočítat do tří a může se vrátit do postele za přítelkyní. A ještě jí přinést čerstvou kávu.
Starší pár, Eliška a Václav, rádi cestují, ale s postupujícím věkem narážejí na své limity a zároveň objevují možnosti.
Jeden mladík se nedokáže (nechce, nemůže) vyrovnat s koncem vztahu.
„Začal trpět neodbytným pocitem, že celou dobu byl v jejím životě jen loutkou. Zamilovaným maňáskem pro zpestření zábavy. Svoji roli už dohrál, tak nazdar! Je čas najít a povodit si další takové jako jsi ty.“
A druhý vyřeší splín po rozchodu nákupem psa. Ten představuje klíč ke šťastnějšímu životu.
Pohorecký mění styl vyprávění, věk, pohlaví, postavení i profese postav. Čtete o těch více i méně sympatických, o těch, kterým se daří, i těch naprosto propadajících. Nikdo z nich to nevzdá, i když někdy nevolí to nejlepší řešení. Všechny povídky pojí dokonalé pointy. Vysokou laťku nastavenou první povídkou se mu podařilo udržet v celé sbírce.
Aby recenze nebyla jen pění chvály, jednu výtku mám – podle mě se moc nepovedla obálka. Je na ní nahá žena obrácená zády k objektivu, se sklenkou vína v ruce. Od přečtení by mě odradila, knihu bych zařadila do kategorie béčkového braku a sáhla po něčem jiném. Naopak někdo hledající eroticky laděné knihy bude zklamán. Profesionálka totiž nabízí daleko víc. Naštěstí.
Moje hodnocení: 85 %
Bibliografické údaje:
Autor: Vladimír Pohorecký
Nakladatel: Krigl (2018)
Počet stran: 96
Kam dál:
Povídky jsou prostě fajn. Zkuste třeba Do vnitrozemí Vladimíry Valové, Suchý konce nebo Ilustrátorku Lenky Sobotové, Sítě Petry Dvořákové, Nelidské zdroje Moniky Petrlové nebo nedávno zmíněná Bílá zvířata jsou velmi často hluchá Ivany Myškové. A to jsme jen u těch českých J.
Co budu číst:
Zlákala mě dětská literatura, čtu Nikdyuš Jessicy Townsendové, na přečtení také čeká Slunečnice Sarah Winmanové. Pak asi zamířím do Koreje – Severní s Bandiho Žalobou nebo Jižní s Kde kvete tráva Han Kang. V češtině také nyní také nová absyntovka Dvě sestry Åsne Seierstadové.
Napsat komentář