Třetí týden Prečítaného leta je věnovaný mimin(k)ům. Sluncem zalité čtení v mém podání ale moc nečekejte. Vybrané dvě české autorky a jeden autor polský v tipech pro dospělé se s dětmi moc nemazlili. Lehké letní četní to tak nebude.

Pro dospělé

Nedávno vyšel třetí díl volné trilogie o mateřství Viktorie Hanišové Rekonstrukce, předcházely jí Anežka a Houbařka. Vezměme knihy chronologicky.

Anežka. Viktorie Hanišová se zde dotýká více důležitých témat najednou – neplodnosti, ztráty partnera, dítěte, mateřství, adopce, šikany i rasismu. Julie měla přesně nalinkovaný život. Opustila nenáviděnou vesnici a matku, jíž opovrhovala, vystudovala, měla partnera, v práci se jí dařilo. Měla vše, jen ne dítě. Proč taky. Jen by ji omezovalo. Chtěla cestovat, chtěla si užívat života. Až jednou dostala v práci složitý úkol, s nímž si nevěděla rady, a břichem do ní narazila těhotná kolegyně. Problém byl najednou vyřešen, Julie otěhotní.

„Dá se to vlastně považovat za zcela logické a rozumné rozhodnutí. Co se týče kariéry, dosáhla Julie nejvyššího možného postavení a není kam dál postoupit. … Dítě by tedy mohlo být tou správnou přidanou hodnotou k dosavadnímu životu. Je načase, aby své znalosti a zkušenosti dobře zúročila. Teď už ví, jak je má nejlépe investovat – předá je svému potomkovi.“

Ideální teoretické řešení mělo v praxi trhliny, Julie je vyřešila po svém. Když neotěhotněla, adoptovala romskou holčičku. Nebyla to vysněná Anežka, ale Agnes. Julie vystavěla její život na lži. Vymyslela dokonalý plán, podle kterého Agnes Romka nebyla. Držela ji hodně zkrátka, cíleně ji vedla za výkonem, kladla vyšší a vyšší cíle. Pokud projevila nějaké emoce, tak jen ty negativní. Ať udělala Agnes cokoli, v očích Julie nikdy neobstála.

Základní výchovný prvek představovala kontrola. Julie kontrolovala vše, ale opomenula to zásadní – být matkou. Známky a výsledky byly jediné, na čem jí záleželo. Zcela jí uniklo, že dcera (nejen) tím trpí, postupně se jí vzdaluje a staví se do odporu. Ostatně co jiného by se dalo čekat.

Houbařka vypráví o zradě, ublížení v té nejhorší podobě, o tom, jak těžké (jestli vůbec) je s něčím takovým se vyrovnat, jak začít věřit sobě i okolí. 

Sára je mladá žena žijící už sedm let v osamělé rozpadající se chalupě na Šumavě. Společnost lidí nepotřebuje a nechce. Přitom dříve bylo (téměř) všechno jinak. Žila v úplné rodině, z pohledu zevního pozorovatele jí nemohlo nic chybět. Vážený, vysoce postavený a respektovaný otec, reprezentativní matka, dva bratři, dokonalý domov a zázemí se vším servisem. Nechyběl ani společně trávený čas, kdy se na Šumavě táta měnil z profesora v opravdového a obyčejného tátu. Natáhl si na sebe vytahané oblečení, obul staré boty a vyrážel do lesa na houby. Sára, Sisi, jak jí doma říkali, chodila s ním. Ne, že by byla takový nadšenec do hub, ale byl to čas, kdy mohla být s ním a ne s bratry, pro které nikdy nebyla dost dobrá. Mohla tátovi ukázat, co umí, co se naučila jen kvůli němu. Pečlivě vystavěný obrázek dokonalé rodiny se po úrazu matky ale začal hroutit a odkryl jen to nejhorší.

Rekonstrukce. Anežka a Houbařka se sice zabývaly drsnými tématy, v Rekonstrukci šla Hanišová ještě dál.

Když bylo Elišce devět let, deset měsíců a sedm dní, její matka zabila Eliščina mladšího bratra a poté spáchala sebevraždu. Otec se sesypal a utekl. Elišku si do péče vzala teta Leonie – bezdětná, po smrti manžela žijící sama v opuštěné vile, vzpomínající na roky minulé a litující sama sebe. Po materiální stránce poskytla Elišce vše, ale to samo o sobě nestačilo. Eliška vyrostla, začala studovat, žít s partnerem, přes minulost se přenést nedokázala. Začala ji tedy rekonstruovat. Proč to matka udělala? Byla nemocná? Nebo byl nemocný Miky? Nezvládala jeho záchvaty vzteku? Chtěla se pomstít otci? Pokud ano, za co? Eliška sbírala všechny možné střípky, analyzovala nesrovnalosti mezi realitou a svými vzpomínkami. Cesta zpět už pro ni nebyla.

S dětmi se ve svých knihách nemazlila ani Dita Táborská.

Malka/Malinka/Milena. Tedy čerstvě dospělá žena. Start do života neměla nejjednodušší, její matka byla feťačka a nechtěla ji. Malka měla štěstí, adoptovali ji Ina s Vladimírem, manželský pár se dvěma syny. Snažili se, ale prostě to nestačilo. Malka nikdy životní obrat nedocenila, nedokázala se přenést přes prvotní ztrátu. Stigma nechtěnosti ji pronásledovalo celý život. Dostávala lásku, ale neuměla ji přijmout, kopala okolo sebe, ubližovala sobě i ostatním (zvláště Ině). Ina s Vladimírem to jen sledovali, snažili se mírnit škody, chránili ji, omlouvali, opakovanými selháními trpěli nejen oni, ale i jejich synové. Ina by pro Elišku udělala cokoli, neustále měla nicméně pocit, že jako matka selhala.

Ústřední ženské postavy Malku a Inu doplňuje ještě Alice. Táborská díky nim rozehrává příběh o mateřství/rodičovství, partnerských vztazích, touze po dítěti, důležitosti primární rodiny, o nepochopení a míjení se, bolestech, se kterými vyrůstáme a nedovedeme si s nimi poradit. Někdy si s nimi možná ani poradit nechceme.

Běsa. Po ní sáhněte, až dočtete Malinku. Táborská v ní provádí asi 25 lety života (nejen) sester Běly a Sabiny, tj. Běsy, vezme to oklikou přes Tatry a Ukrajinu a zpět do Prahy. Píše o tom, co se sestrami udělal odchod otce, o očekáváních, zklamáních, úloze rodiny, roli v životě vlastním i životech druhých, pohledu sama na sebe, úctě k sobě i dalším, důvěře.

„Tati, moje máma není megera!

Mami, můj táta není kretén!

Táta mě nenáviděl, protože jsem mu připomínala mámu, kterou nenáviděl. A máma mi furt říkala, že jsem po tátovi, kterýho nenáviděla. Šlo to přežít jenom se ségrou ale ségra to měla na háku, ta si byla schopná jet svoje, byla prostě silnější. Já jsem závislák. Ne na fetu, to je až na druhým místě, ale na lidech. Na lidech, co nedovedou pochopit že mně nemaj rádi a že o mě nestojej.“

A jestli nemáte mimin dost, přečtěte si Všechny Louisovy děti Kamila Bałuka, reportáž o jenom aktivním dárci spermatu a neméně aktivním lékaři, jenž kliniku asistované reprodukce vedl.

 

Pro děti

O malé dítě může kromě matky pečovat také chůva, i když je Strašidelná. Je to taková hezká pohádková variace finského podivna, jde o první díl dvojdílné série pojící v sobě Roalda Dahla a Astrid Lindgrenovou. Maminka tří dětí – Hilly, Kaapa a Maikki Hellemaaových  –  vyhrála dvoutýdenní pobyt v Laponsku. Když cenu přijala, aniž tušila, přihlásila rodinu do tajného projektu. Protože se otec dětí, kterému kvůli jeho stálé nepřítomnosti děti říkají Neviditelný hlas, nestihl vrátit ze služební cesty, o děti se má postarat poloviční člověk (lidově bubák) se specializací péče o děti a domácnost. Bubák je veliké chlupaté cosi zahalené do oblaku prachu. Od začátku působí trochu ztraceně, což je s ohledem na další text pochopitelné. Bubáci jsou hodní, nekonfliktní tvorové, jejichž přirozené prostředí představuje les. Snaha přesadit je do lidských obydlí je tak předem odsouzena k nezdaru.

Malenka, pohádka o dívce narozené z květinového semínka, vyšla v češtině opakovaně. Pokud pomineme klasické pojetí Hanse Christiana Andersena, zpracovala ji také (a svými typickými ilustracemi doplnila) An Leysenová. Za pozornost stojí i veršované pojetí Radka Malého s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové. Ilustrace jsou staré přes šedesát let, po celou dobu zůstávaly v rodinném archívu. Propojení s textem současného básníka dodává tomuto pojetí jedinečné kouzlo.

„Jméno Malenka mu dala,

byla šťastná zas a zas.

Dívenka jí zpívávala

v misce vody celý čas.

…

Z leknínu je náhle loďka,

motýl plachtu nahradí.

Koho všeho ještě potká?

Kdo jí cestu přehradí?“

 

Miminka je potřeba hodně objímat, názorný návod nabízí Obejmi mě, prosím Przemyslawa Wechterowicze s ilustracemi Emilie Dziubakové.

Poslední tip je encyklopedie Co se skrývá v našem těle Ainy Bestardové. Encyklopedii doplňují tři barevné filtry, které postupně odhalují taje lidského těla, mj. také vývoj zárodku/plodu.

 

Dost bylo mimin(ek), příští týden bude patřit dopravním prostředkům.